jeho po vzdělání akademickém odpovídá se stálými odklady a průtahy. Sami odborníci středoškolští uznávají, ze učitelstvo škol národních jest živlem z nejhybnějších. Nebylo snad jediné reformní záležitosti školské, jež by se netěšila pozornosti českého učitelstva. A tak i lidověda byla předmětem čilých rozprav a literárních úvah. Český Lid již několikráte s pochvalou registroval tyto snahy a ukazoval, jak lze lidovědou sblížiti školskou práci s kulturou lidovou.

Dnes opět s potěšením můžeme ukázati, že snahy »Českého Lidu« se zřetelem ke škole ne vyznívají naprázdno. V knize »Sloh v nových proudech*) vyučovacích« od Jos. Miillera, učitele měšť. Sk. v Praze, jenž těší se nezvyklé .pozornosti i u kritiky neučitelské, je zvláštní oddíl věnován tomuto odvětví: lidové slavnosti, zvyky a obyčeje ve školních pracích. Spisovatel ukazuje, že ozývají se sice hlasy proti tradicím, již již zmírajícím, hlavně proto, že obsah jich je výrazem dávno minulých forem života. Posléze však přidává se ke snahám, jež po léta již propaguje Geský Lid, a zdůrazňuje význam toho, aby nebyl násilně přerušován tento vývoj, nýbrž aby mládež byla vedena v duchu lidové tradice. Autor se vzácnou znalostí využil těchto poznatků již dříve ve svých »Cvičebnicích jazyka českého«, dosud nedoceněných, dovodiv, že duše lidová svým prostým nazíráním, jak se jeví v lidové kultuře, je duši dětské a dětskému projadřování velmi blízká.

Materiál, který ve svých knihách snesl a zpracoval, aby z něho mohla škola těžiti pro sloh, opírá ze značné části o celé dílo českého Lidu, jež zajisté s láskou nevšední prostudoval.

V I. díle své knihy, věnované hlavně reprodukcím, ukazuje přesvědčivě, že nejvhodnějším materiálem pro dětskou fantasii je materiál lidovědný. Děti poznávajíce výtvory lidové jdou ve fantasii po stopách lidové kultury, na nichž vznikaly plody písemnictví prostonárodního. Tvorba slohová shoduje se tu s dětským vývojem, kdy dítě cítí romanticky a fantasií svou přetvořuje životy bájeslovné; žije v jejich světě, aniž je promítá do skutečnosti. A tak nabývají ve škole zase domovského práva vodníci, světýlka, víly, lidové pověsti i lidový humor, děti učí se chápati význam této tvorby a přispějí leckdy nepřímo k tomu, aby se zachránilo z kulturního majetku, co se ještě dá zachrániti.

Giní-li učitelstvo lidové tradice součástí školního vyučování, blíží se tím zajisté samým kořenům národní bytosti a proto Müller svými knihami vykonal pro oživení lidovědy v naších školách a tím i v českém životě velmi záslužný čin.