Cvokámíkovi přes vnes. Já tedy cvokárníku tobě dávám vědomost, že jsme já a Balbous a Balbach bezděch k outratě se přiblížili. V tom nějaký Balík vezl Barboru, z které jsme strhli Bachory, a abychom nebyli spíchnutí, straku jsme mu nasadili, do požiráku vecpali, a do stápky stopili. On tedy dobře supuje. Šli jsme do outraty, a byli jsme rádi, že outratský nebyl doma, ani outratská. Jen babouk jeden byl doma, a domácí boukář, však ten nás nejvíce mrzel. Baštovna, babouka vrčela jako trakař po čáře. Ptala se nás, chceme-li bašit, my tedy jsme jí řekli, aby nám dala běláka, zuban, sladinu, dva snopky chmelky a švítorku. V tom přišel domácí břešťák, a pravil, že jde zrovna z dlouhé lhoty, a tam že jednoho zlochaře, který dnes chtěl být v B, upíchli, a že ho dali do kamene. Pravil také, že jde za ním několik špichlarů s nakrmenými špich-lovicemi, a s nimi že se vleče vrchán, a s ním že se vlekou síkorové, a to že tak půjde dnes celou tmavou, až k tobě, cvokárníku. Tedy aby z toho nebyl Toufes, odejdi, a my jsme také odešli, a shledáme se za zelenkou na Zinkplace, abychom ušli stárce. Vem s sebou štěně, ale musíš jít šumem, my tady také půjdeme. Z Vostra dnes není nic. Vem také s sebou palandě, nebo nám došel. Jen hned, jak to dostaneš, jdi na čáru. Tvůj upřímný Nelovej.

Já cvokárník, můj brachu Nelovej, dostal jsem tvého motejla v tmavou, a protož tobě motýluji, jak následuje: za zelenku nic, na Zinkplac nic, dělají tam žihlavce, mnozí z vohradníků, a protož musíme všickni vodmuchlovat. Víš ale kam? Tedy věz, jen honem k outratské do Boucharu. Ona není broukes, má několik cípavek. a jak víš, ráda do-ratí. Šum sem, šum tam, jen po čáře a dobře pochodíš. Já jdu napřed. Ty jsi chtěl mít čmudáka, a omylem si napsal palade, vždyť vím co tobě potřeba, a protož přinesu — víš tam — i čmudáka i čudačku. Přinesu také s sebou flákotu, jen si zaopatř hlinák a teplou kříšťalku, k tomu švítorku, a pák dostane naše makovice jiné makuláře. Kopyto musí býti naše. Kopytnice také. Kopytníček jakby smet, a nebude-li chtít s námi outratská křapice, tedy dostane kostí na makovice dost. Všecko v tmavé, do stahovače a do stápky. Řekni křapici, že také s sebou přinesu pečeného štětináře, a již dost. Chytil mě plašák, ztratil jsem palouk, a prkenici, a pidě a prachový prachy. A to jest se mnou hůř, nežli s někým u lupiče. Haším koum?! Domotyloval tvůj cvokárník.

Jak jste mě, pane Outratský, požádal, tak Vám tedy dávám potřebný cink. Žlutou jsem prodal střihaři po dvanácti hromadách, kaffe-rovi po třinácti hromadách a Jordánovi po třinácti a šest grandů. Komposice jsem udal za dva kroužky, vrbu za jeden, a vrbku za půl. To-pivky jsem zahodil, trky má vlastnice odnesla na zloch, špičák jest ještě v studenci, nebo na storník jsem ho nesměl dát, a těch deset hrstí spro- . stých s těma dvěma talíři prachových prachů jest uloženo v škopech pod rabuší u našeho prášníka, a to sice za pabučinou v studenci v levo. Byl u nás velký kseres, nebo přišel vláčník s vláčnící, a právě když za-Sali vláčet, vyskočil na ně piller, nebo myslil sobě, že chtějí handlovat, v tom vláčník mu nasadil zákosník, a tak pošel ubohý piller. Má vlast-