nice plakala, obě křapice křičely, pařezník, který právě štípal dřiví, hodil hakovkou po vláčníkovi, zavadil mu o jiskru, a aby nebyl hadován, utekl, a já, chtě neb nechtě, jsem mu musil dát cvoček, aby jen odešel. Ostatně Vám dávám vědět, že jsem na tom hůř, nežli kterýkoliv dylešnin, a nepůjde-li stavení starého rozsévače a polínka, a hatipati, a srdce, a rozloučení, tedy musím jíti beranit. Ještě štěstí, že jsem se nabaštil štětinovou flákotou a soukavýma, nebo ty mně chutnají mnohem víc, než někomu sládkovy. Dnes nebude z válení nic, nebo je jich mikroulský. Nešťastná janovka u dejchovy. Haším koum ?

Na Cechách o volbě Bořijejově I. Když vladikové starší a správcové lidu Česk. na Vyšehrad se sjeli dle prastarého obyčeje, Krboš věštec, kněz pohan, na skále před Vyšehradem velikánský oheň ku oběti rozdělal, naň velikánského kozla obětoval Hajek list LX. U židů zákonní biskup nejprv za své hříchy býka a potom za hříchy lidu kozla obětoval. Srov. Levitik. 16—6. List k židům kap. 9. a obyčeje dle ústního podání se vypravuje. Židé v Jerusalemě přivedše do chrámu dva kozly, na prvního přenášeli vzkládáním rukou svých hřichy své, jejž zabili, krví se kropili, na ohni jej upálili a popelem jeho své hlavy posypávali na odpuštění svých hříchů a očištění svých poskvrněných těl i na druhého kozla vzkládáním rukou svých přenášeli poklesky či hříchy své, jejž z chrámu vyhnali za město Jerusalem na poušť skalní, aby tam jejich hříchy a nepravosti spáchané zanesl. Na této cestě bylo mnoho židů několik kroků od sebe rozestaveno, kudy týž kozel hnán byl, každý žid se naň několikráte šklebivě vypliv, aby se více nenavrátil s těmito hříchy do Jerusalema a hle ono se to jedenkráte přihodilo, že týž kozel do města se vrátil. Jehož návrat veliký a strašný pokřik v Jerusalemě způsobil. Židé se domívajíce, že jim Jehova hříchy neodpustil a Černoboh je za to kárati bude, pročež po druhé jej hnali a strkali až na skálu obětní, s kteréž jej svrhli a pod skálou zabili, aby se nemohl vrátiti více. Židé sousedili s pohany a v Egyptě kolik set let a v Babylóně 70 let u Pohanů v zajetí byli, tudy jedni od druhých mnohé obyčeje na se přijali. Jako srov. u Českých Pohanů, nyní u mnohých prostých křesťanů na Cechách smrtelnou neděli Vynášení Mořeny, zlé to zimní bohyně z měst a vsi do lesů, na poušť, na skály, kdež ji utlukou a se skály do vody řičné hodějí v průvodu děckem a při tom zpívají: »Smrt (Mořena) plyno po vodě, nové léto (Bělboh) k nám jede.« Mládež modlu ratolestí zelenou ověnčenou z posvátných hájů do měst a vsí radostí poskočnou zpívající přichází. Viz Staroč. pověsti od spisovatele.

Nyní pochopiti může každý slavnost na Sabaši poloze u Pečekozel či Pětikozel, proč tak slově, což se tam slavilo za pohanství. Sobotka jest