čarodějnice (Pohanská), kteráž pálila dne 24, června svatý oheň ke cti Světlobohu až do 25. července, kdež se tuším Černobohu (Běsu) kozly obětovali, aby lidu na statcích neškodili.

Tento Běs (zlý duch) i do kozla se proměnil; protož staří Čechové kozla za čerta (ďábla, Raráška, Satana, zlého ducha atd.) měli. Jungm. Slovník str. 150. Jemuž po Cechách skály a hory, chlumy i pohoří, vrchy i kopce, hůrky i pahorky se zasvěcovaly, na nichž mu obětovali a jej vzývali; protože Běsi a Ďasi na nich přebývali a kozlové nejradši na nich se pásávají, lahodné bylinky na nich slídí a také rozmanité nalézají ; jakož na hoře Kozlové (Kosellberg) u Lípy České ; Kozly ves na Novém zámku ; Kozlov a Ko?]y vsi na Středohoří homolovitém v Litoměř., v Krkonoších okolo Turnova, Hrubé skály; na Kozákově; v Kozlově u Mladě-jova atd.

Na polohách površních a horoskalních naši otcové, jak se pravdě podobá, o modloslužbě a žertvách kozlových, jako Pohané posvátné kozlí tance vykonávali t. j. skočny »Kozly« nazvané, dle skoku a obyčejů kozlích, se provozovaly. Srov. skákání jinochů s děvami okolo ohně, skrz a přes oheň při pálení Sobot, Saboš, Sobot či Sobotek, a kupa], kupadel, kupalnic o slavnosti svatojanských ohňů dne 23. června v noci po horách Českých a Slovanských. Ještě r. 1497. zapálila v Augsburku u přítomnosti císaře (Maxmiliána) krásná Zuzana Neithartova f oheň Svatojanský a tančila první okolo něho. Viz Staročeské skočny tance dvou-čtvrtečního taktu, dvě osoby proti sobě při tom dokola skákající i o slavnosti shazování kozla každého roku dne 25. července. Spisovatel ponejprv co žák na Bělé o slavnosti o shazování kozla s věže radnické okolo r. 1800, též v Katusicích, v Pečekozlích, později v Pětikozlích co boho-slovec r. 1813. ve Všelisích mal. a r. 1814. v Sobotce, na Kozákově, v Držkově, Božkově, na Troskách, v Libošovicích slavnostech tamných občanův s bohoslovcem Janem Dudkem, posléze farářem Hlavickým tyto české staré skočny, (kozly) tance proti sobě skákati a dupati viděl, též r. 1818. jako kaplan Liský, cestující s p. Vojtěchem Sedláčkem prof. po Čechách nejvíce po Boleslavsku atd. v Bakově, Hradišti Mnichovem, v Turnově a na Hrubé Skále u národovce a spisovatele slovutného p. Ant. Marka, tehdáž lokalisty, potomního p. vikáře, dozorce škol, konsistorialní rady Litom. a děkana na Libuni v okresu Turnovském kozlí tance křepčiti spatřil. Josef Kendik, krajan Sobotecký, farář Mlázovský, nápěvy i tance některé těchto kozlův spisovateli ještě r. 1850 v Praze sdělil. Podotknuté kozlí tance (skočny) lidé na polích, po cestách i po domích při dudách okolo Kozlan, Kozojed, Plaz, Plzně, Šťáhlavy atd. r. 1833 prováděli. Dle pravdy Ruské 119 kozák jest i tanec; kozáka tancovati t. j. po kozáčku skákati a tancovati. Dudák mívá své kejdy (dudy) obyčejně kozlovou hlavou, růžkami a bradou černého kozla, červenýma očima a jazykem červeně vyplazeným, co znakem hlavy kozlovy ošperkované.

R. 1827 vypravovalo se v okolí Kozinském na panství Tucho-měřickém a Horoměřickém spisovateli v Rakovnicku, že často sousedé na sv. Jakuba dva, a v Pětikozlích jinak Pečekozlích na Boleslavsku pět