kozlů dle sv. počtu za doby pradávná od svatojanské slavnosti (dne 24. června) až do slavnosti svatojakubské (dne 25. července) shazovali a společně spoživali, vždy při zpěvu a skákání, hudbě a tanci, skočny dokola provozovali. Všecky tyto podotknuté obyčeje naši praotcové v oné době na površi »Šabaši« nazvaném mezi Pětikozly, Krásnovsí a Cetnem nad údolím se rozprostírajícím, o modloslužbě pilně vykonávali dne 24. června na poděkování vděčnosti Světlobohu za iirodné plody i nejdelšího dne, slunečného světla a největšího tepla, při tom nejkratší noci a dne 25. července opět Cernobohu kozly obětovali, aby jim na ničem neuškodil, zvláště když Pohané v onom čase poznávali, že Černoboh po Slunovratu s Bělbohem začal soubojiti t. j. když se po nejdelších dnech po sluno-obratu dny se započaly krátiti a noci přibývati, tepla ubývat a chladna přirůstat; vůbec plody u veškeré přírody ochabovat růsti; domýšlejíc se Pohané, že započal Černoboh, kníže podzemský černých stínů, se světlým Sluriobohem (Bělbohem) skutečně se rvát t. j. tmy se světlem, noci s dny, chladna s vedrem, mrazy s teplem, Vesna s Jasonem, jaro s podzimem, léto s zimou čili Mořenou soubojil, a při tom poznavše, že se v této době skutečně vítězství Gernobohu nakloňuje, tudy se domníval vůbec lid pohanský, že by se byl proti bohům prohřešil, pročež hleděl v této době nejprv mezi sebou, potom s Bohy se mířiti, poskvrny se svých, těl hříšných vodou a krví zvířecí smejvati, o trebách a žertvách obět omejváním (koupáním a polejváním) sebe smazati, zmýti a očistiti v svatocudné vodě a v ohni pravdozvěstném.

Nepochybně kozly k ukrocení a k upokojení Bohů v žertvě obětovali, kozly s posvátných skal shazovali, je zabíjeli, popelem hlavy své posypávali a předek po modloslužbách společně požívali. Srov. Sudoměř v Boleslavsku u Pětikozel (Pečekozel) a Spikal, kdež se soudy i sváry, klamy a mamy, šalby a šizby, podvody a uskoky, hádky a rozepře tamních lidí pohanských mezi sebou a Bohy vyššími prostřednictvím kněžským mířily na Guberně či na Šancích nazvaných na Hrádku Sudoměřickém na Strosovém poli u Kaliště svatocudné vody, kterouž všady spisatel u každého soudního místa, žaroviště a obětiště, buď v kališti neb v studánce, v řece neb rybníčku napadl, takž i při pohanských mohylách a hrobištích. Tak jako na Sudoměřickém Hrádku v Boleslavsku na Štrosovu poli u Soudnice, i pod božnicí skalnou s žertvištem a pohřebištěm posvátné prameny s potůčkem živým se zde nalézají. Není tedy pochybnosti, aby se v těchto Šancích voda kalová nebyla nalézala, ale hospodář toho pole kaliště zavezl, tak jako tyto náspy památné po svých polích rozveze; ale dojista tuto býval posvátný rybník (kaliště) svatocudné vody a oheň pravdozvěsten na Žarovišti, vzdálen na 700 kroků od Soudnice této nazvané k východu na Hrádku. Zde na skále posvátné zvířata za hříchy lidské se zabíjela, z nichž se krev stružkami se skály pod skálou stojící na pykající hříšníky k severu ku straně Spykalské vsi obrácené se valila, kterouž se pokání činící nazí Pohané omývali. Tato zvířata po vylití krve se pálila před touto skálou na žarovišti velikánském ještě r. 1850 na 100 kroků dlouhém a 125 sáhů vysokém, v objemu okrouhlém 138 sáhů