a vrchol jeho šíře na 4 sáhy počítal. Zde se i mrlvoly lidské pálívaly atd. Viz Božiště Černoboha od spisovatele 1857. Na tuto skálu 7 stupňů jest vy strouhaných viděti a na skále 4 hrobky, kostmi lidskými naplněné na východní straně k Pětikozlům. I Spykaly, ves vedlejší na Boleslavsky jest paměti hodná z doby pohanské, v které pokání činící Pohané svých hříchů litovali, jich pykali, sebe v tamním kale (v svatocudné vodě) o slavnostech podotknutých omývali; což v říjnu na den Tišri Židé o dlouhém dnu smíření s Jehovem podnes u vod vykonávají; co pykati znamená, každé dítě o hrách děckých mu odpoví. Indiáne v Gangesu hříchy své smývají; takž i předchůdce Páně sv. Jan Křtitel Židy kající v řece Jordáně omýval. Viz skákání do vod před slunce východem o Velkonoci po Cechách. Srov. po Čechách nesčíslná místa, v nichž se podobné poklesky Čechův soudily a mířily, jako Sudomíři a Sudslavici na Prach. Viz i Sudějov, Sudislavice v čáslavsku, Sudiměřice a Sudoměřice v Táborsku, Sudin, Sudislav, a Sudslav na Králohradeeku, Sudovice na Berounsku a j. v. O každém soudu pohanském, na kterém místě soudném se vykonával, musela se nalézati svatocudná voda v rybníčku neb v kališti a hořeti pravdozvěstný oheň. Srov. Libušin soud na Vyšehradě, když Chrudoše a Štaglava dva bratry mezi sebou se vadící soudila. Nejen na staročeských vsích pátrejme ona pamětihodná místa soudná a mířlivá, alebrž i na polohách horních a dolních, skalních a lesníeh, ba i polních pod tímto názvem; hojnost míst nalézáme v »Soudném nebo na Soudném«. Nepokládejme těmto polohám jiné významy, že by se obce s vrchnostmi o to neb ono místo lesní neb polní byly soudily. Odstup to, ač se i to-v křesťanských dobách pozdějších stávalo, jakož u Kozlan na. Křičku atd. Že Čechové své bohy a bohyně měli, není žádné pochybnosti. Viz nazvané »Bohy« dvůr na Plazku, »Bohov« na Plzeňsku a a Klatovsku, »Bohyně« na Děěínsku, Litoměřicku, »Bohnice« u Prahy nad Vltavou, a j. v. Čechové měli vyšší a nižší Bohy. Vyšší Bohy nalézáme na »Damile« t. j. »Miladě« na vysoké hoře nad Berounem, nyní pole Vojáčkovo z Tetína, nad Ja-rovem a Bitovém proti Koňaprusům (osvětleným zlatým koním), vyššího světlobožství bývalého pohanského božiště; pověst v Koňaprusích se potud trousí: že Bába zlatého koně ze zlaté díry vyváděla a na skále prováděla, tamť se jejich stopy posud lidu ukazují a j. v. Vyšší Bohové snad proto šlovou: že .hory berounské, na nichž se Bohy vzývali, vyšší jsou než středohorská homole na Litoměřicku; tudy Nížebohy ves nad Ohří u Dušník a Budíne na Litoměřicku slově.

Staří Čechové každého roku mezi sebou se mířili, druh druha od-prošoval, jest-li si ublížili a na sebe se hněvali, odpouštěli sobě a školní mládež až posud místem, když jde k zpovědi, na cestě děti se odprošují, ruce si podávají a si odpouštějí; potom teprv k zprávě Boží a k oběti mše sv. po vyznání svých hříchův a vykonaném kajícném pokání, k stolu Páně přistoupějí. Že se čeští lidé se svými bližními mířili o slavnostech pohanských, o zápalních obětích, viz Sudo-měřice, Lidomířice, (Litoměřice) a nad Litoměřicemi a Lobosicemi na pohoří Mířevice a na Bílinsku Míre-šovici (Mirošovice)-a u Boušovic vlastně Bohušovic, kdež se to velikánské