nedospělá školní mládež o vrkoč tancuje, před lety prý mládenci dospělí, o vrkoč tančili. (Krolmusovy zápisky, Český Lid XIII. V Praze 1904, str. 410.) Od tohoto zábavného obyčeje dlužno lišiti vrkoč přástevnic vylíčený v knize Zíbrtově : Toč se a vrč, kolovrátku.

Jan Dotřel, rodák Opočenský, pamatuje se z dětství na tanec maso-pustní o vrkoč. Srv, jeho náčrtek, jak se »vrkoč« strojil:

Tanec o vrkoč znám pouze z rodiště Opočna. Vrkočem nazýván různým způsobem ozdobený květinový hrnek, do něhož nasypáno jako do

Vrkoč pro dětskou zábavu na Opočensku.

každého jiného květináče hlíny, do ní zastrkány byly as V2 metru dlouhé, tenké hůlčičky na způsob špejlů. Čím zámožnější domácnost, tím více hůlčiček a dle toho jich výzdoba. Na hůlkách, z nichž některé byly ozdobeny myrtou, byly nabodány neb navěšeny různé pamlsky (cukrovinky a ovoce), sem tam i někdy hračky a drobné předměty hodící se pro chlapce. Rodiče »strojili« vrkoče děvčatům a kde bylo více dcer, bylo i více vrkočů. Skoro celý týden před masopustním úterkem vystaveny byly vrkoče za okny a chlapci obcházeli město a posuzovali nádheru a jakost vrkočů, rozhodujíce, který vrkoč jest z celého města nejhezčí. Vyjedná-