Sládek: Jestli jenom hodných špásů zavařili! — K tomu benefice! Nu, to bude shon!

Pekař: My se ale u nás uhlídáme?

Sládek: To se ví.

Pekař: Tam jinou komedii máme! Pro nás plný džbán a koláře; mlaď se při muzice vyskáče.

Dvě děvečky (se potkají).

První: Odkud, holka nevyspalá?

Druhá: Z chrámu Páně.

První: Jak pak večer?

Druhá: Ach, já o to nedbám tuze! Můj mně arci pořád štěnirá —

První: Ó ty skoupá!

Druhá: Ledakams mne mrzí chůze.

První: Zvol si místo, vždyť mu platíš, hloupá!

Druhá (po krátkém přemýšlení): Tedy se snad sejdem — v slepé bráně.

Praktikant akupecký mládenec.

Praktikant: Die Mess ist aus ; jetzt werden sie bald kommen.

Mládenec: Die blaiben lank — ke-heren zu die Frommen.

Praktikant: Ob wir sie heute in die Tanzschul bringen?

Mládenec: Kain Zwaifel; uns muss Alles fesch kelingen.

Mladé švadlenky (z daleka již se usmívají).

Praktikant: Guten Morgen, slečny ve spolku! Smím se těšiti dnes na polku ?

Švadlenka: Já si právě hlavu lámala, jak bych matku chytře zklamala.

Druhá: Řekni, že tě pozvala má teta; masopust je —¦ každý ho rád okusí.

Praktikant: Tak! A staří o všem vědět nemusí.

Mládenec (chtěje se vtipem zablesknouti, dá se do chechtu). Siceby mi hnáty ztloukli na kusy; pakby po všem unterholtu bylo veta.

Gedulář (mrazem se otřásaje dále utíká): Hůře Pánbůh lidi trestat nemůže, jako že je vodí v masopustní kaluže!

Zástavní ouřad. Hodina ouřední chýlí se ku konci. Donašečky, dohazovačky, služky a šejdíři stojí ještě trojí řadou skrze všechny pokoje až ke schodům:

jedni s hodinkami a prsteny, druzi s letními obleky, jiní s prádlem a. t. d.

Švihák a baba nejzadnější.

Švihák (dává jí draze vykládaný obrázek, portrét otce svého): Peníze dnes míti musím — stůj co stůj! Osmý d*íl z nich bude tvůj!

Baba: Žádná starost, nejsem roční kůže; učiním, co lidská síla může. (Dá. se do hlasitého pláče, a dere se před jiné.) Pro matičku boží! spaste duši, propusťte mě ke předu!

Dohazovač: Hubu drž — anebo ti jí přejedu!

Baba (k ouředníkům, plny ruce díla. majícím): Vzácní páni! Čiňte, co se sluší — Hodné matky dítě stůně.

Dohazovačka: Nevěřte té staré kůněf

Baba (nedbajíc na štilce plove pořád ku předu): Peněz doma není —

Všickni (uzlíku svých pozvedajíce): My jich také nemáme, a jak na dar na ně čekáme; dříví drahé, hlady velké, činže perná, kapsy mělké —

Mladý ouředník (lítostí a ouzkostí ruce spíná). Ubohý lid! jaké to má kříže!

Zkušený ouřední posluha (zamumlá)r Lárifári! Masopust je hryže!

Sál na Žofínském ostrůvku. Společenský bál. Po stěnách skvostné draperie, kolem drahá oranžérie. Z náramných lustrů denní zář. Dva tisíce hostů. Podivné hemžení. Lesknoucí se atlas, lehýnký gas; briliantů lesk po šíjích a na hlavách, květinové sady ve vlasech a po šatech. Šumot hovořících a hlahol padesáti hudebníků.

Nalíčená dáma se třemi dcerami.

Dáma: Mon Dieu! Jen zrovna, Minoí Hlavu napni! Okem střílej — lákej — lapni! Rózo — Lino! Poslechněte rady í Či jste zapomněly, proč jsme tady ?

Mina: Já mám uloviti ouředníka.

Róza: Já bych ráda doktora.

Lína: Já důstojníka.

Hejskové (se potkají).

První: Servo! Jak je? Druhý: Jako v ráji. Třetí túru zamluvil jsem s Ninou.