Domácí dcera: Líbí-li se — máme pro příhodu cukroví a Čerstvou vodu.

Tanecnik (jinému): Zůstaneme aspoň při chuti.

Druhý: Jábych hladem hřeby polykal.

První: Já se dosyta již prachu nalykal.

Tanečnice: Žádné kafe? Žádnou limonádu ?

Druhá: Já jsem dala punóačokoládu.

Třetí: Já poslala krůtu — bažanta —

čtvrtá: Já stokoblih za sebe i amanta.

Pátá: Já šest kuřat —

Domácí syn (s talířem, na němžto krajíčky venkovského chleba): Slečny! páni! prosím — něco k zakousnutí — již to nosím, jako doma — žádné zdráhání! Máme toho, věru, k plejtvání!

Host první (nosí za ním mísu s tenkými odřízky tvrdé uzeniny).

Domácí pán a paní (opodál).

Ona (jemu tajně): Napět neděl máme jídla dosti!

On (posvědčí radostně, a rukama tleskaje běží mezi společnost). Alou, páni! Jenom do té veselosti!

Reduta. Plno světla, plno hudby — — ale málo hostí, a ještě míň maškar. Několik kalenderů, v každém koutě •dvoje domino, zde onde některá zahradnice a zahradník, Turek, citronářka, Tyrolan, Harlekýn a Kolumbina. Kolem na lavicích vyšperkované dámy, jako loutky na prodej — jen že časem zívají; uprostřed sálu pánové kolem zevlujíce. Jedni by to všecko rádi haněli, druzí chválili.

Harlekýn (mezi ně vejde): Holá, škrobenáci! hněte oudy, sice dostanete s Harlekýnem soudy! Na redutě nejste na postání, k výsměchu a pro čuchání; nechtě moudrosti své před vraty — sic vás střelím do paty! (Některé plácačkou lehýnce udeří.)

Host: Dummer Spass! Jiný: Jemeiner Wicht!

Harlekýn (se obrátí): Du bist doch keen Samet nicht.

Mladý Pražan se svým strýcem z venku.

Strýc (když se byl as hodinu díval): Hezké je to — ale smutné trochu. Měl-

bysi být u nás, hochu, když se jednou přestrojíme! To je křiku, smíchu, ku-tění, škádlení a vrtění; čert by neobstál, když rozpustíme: slovem, jak se na maškary sluší. Ty zde, jako zmoklé, klopí uši.

Pražan: V Praze, strejčku, na bon tón je dbáti.

Strýc: I jdi! Chce-li člověk na blázna již hráti, nesmi na tóny šeptati, nechí se to má venku nebo v Praze státi.

Citronářka (s košíkem plným vlaského ovoce a rozličných kornoutků, kolem houfu študentů). Kupte, páni! — Kdo mé zboží jídá, moudře večeří a chytře snídá. Kuple, vám je toho třeba, jako káznice a všedenního chleba. (Hozdává jim kornoutky; študenti je otvírají — všude psáno:) Seďte a přec po světě se ohlížejte, mnoho mimo školu v něm se děje; aneb smutek na klobouk si dejte, nevíte-li, než co školní trychtýř vleje.

Dáma (v domino), švihák (ji provádí).

Kolumbina (kolem tancujíc): Nevěř, o čem mladý galan kvače — doma čtyřnedělní děcko pláče; nech tu, ženo věrná, všeho státi — do dne se ti z cesty manžel vrátí!

Harlekýn (obskakuje kolem hosta v černých šatech — člověka vyzáblého, jemužto z každé vrásky kovaný pra-ceptor vykukuje): Salve, asine!

Host: Jak'? víš, kdo jsem?!

Harlekýn : O jistě! Dosti dlouho činil jsi mně muky, než-li's velkou věc mi vtloukl do paruky — Kde je »autem« a kde »vero« na svém místě.

Dvě skvostné Tu rky ně (vejdou do sálu). Hejskové (je hned houfně obklopí — takže jednu dav lidstva na právo, druhou na levo zanese).

Panáček (novomódní vousiska si hladě): Schöne Maske, darf ich's wagen, Mein Geleit' dir anzutragen?

Tu rky ně (se lekne toho množství

opovážlivých dotěračů, neví hned co od-

povědíti a — mlčí.)

šedivý mládenec: Posílá tě z ráje Mahomed, by nám v Praze hlavy splet?