Cedulář (si ho prohlídne a na »Oznamovatele« okáže). Tuhle něco pro pána!

Synek (slabikuje): »Rakve všelijaké velkosti —« I jdi! (Dále se potáceje mumlá): Také tisknou hlouposti! (Zpívá): »Nenaříkej Lori! Děj se eo chce na světě, nám přec štěstí vykvete —<

Ševcovský učedník (běží kolem a zahlídne jeho modřinu): Hie, hle! ten má poctivé memento moři!

Kuchařka (v hedvábném pláštíku a

klobouku) — panská (v burnusu a

závoji).

Panská: Dobré jitro! Jak se vede?

Kuchařka mrzutě : Právě jsem se s paní vyvadila, také hned i ze služby se uklidila.

Panská: Proč pak?

Kuchařka: I toí vis! Ty baby chtějí, aby holka, jako slípka na prute, celé noci doma chrněla. Hrozné věci se to s námi dějí!

Panská: Snad ses u muziky trochu zdržela?

Kuchařka: Co pak je to — čtyry noci páté půl !

Panská: Toť se ví!

Kuchařka: Jen aby člověk jako kůl z dubového dřeva trpěl, mořil se a vlá-6el, při tom do vody si kůrky smáčel, jako pravá nejzadnější pleva! Radši prodám s těla všechny klocy, nežli bych se ¦vzdala ledajaké moci. Proč pak bych si poroučeti dala: tohle dělej, tohle nic?

Panská: To se ví! Cím pak nám kdy paní také uleví? Sama bych již nohy na ramena vzala, památky by po mně nezbylo — kdyby pána nebylo!

Několik studiosů.

Primus: Ecce! Adalbertus klopí čelo! Co je, brachu?

Alter (se směje): Plná duse strachu

Tercius (najednou se rozkřikne): Bodej ž do něho sto hromů bilo!

Primus : Do čeho pak?

Tertius : Do masopustu ! Dni se proválely, noci zmařily — karban, tanec, holky — čert si vem' ty zatracené spolky!

Alter: Leňte! leňte! To je křiku, to je šustu, že jsme trochu hejřili! Nevídáno, že dnes examínováno!

Tertius (z hněvu a lítosti až plačtivě): Ale já nic neumím!

Alter: To věřím! Já své »scimus« také snadno změřím. Secunda ti ale hlavu nesrazí.

Tertius: Jedna ovšem; ale třetí všecko pokazí! Nešťastný jsem na věky!

Alter (plným hrdlem se chechtá): To snad abys skočil do řeky!

Český spisovatel (respective spolu-dělník na jistém — parole ďhoneur! velmi známém časopise, vulgo: Květy nazvaném, jde za nimi a pilně poslouchá; v tom ho dohoní a pozadu pozdravuje)

Poslíček redaktorův: Prosím — pán se ptáti dává, pane! Co prý se s tím rukopisem stane, jejž jste odeslal mu bez konce?

Spisovatel: Řekněte mu, zpropadený půhonče, že jsem, jako masopust, již u konce; a než hlásný znamení dá v půldne na zvonce, poslední že udělám v něm čáru. Jen ať přichystá pán honoráru! (Běží domů.)

Částka desátá. Jak můj upřimnej bratr zasvětil sobě svátek mé manželky, a vhodně, co lepšího bylo, v skříních i penise vykradl.

,S Boží pomocí se přiblížil den sv. Terezie. Ráno bylo vše vzhůru, matka ale nejdříve, by měla časně kávu, poněvač chtěla také dát snídaní Vojtěchovi, kterej musel časně v práci bejt. Proto i děli časněji byli vzhůru,

-aby své praní matce složiti mohli, s čím ji nevýslovnou radost zpuso-