jsem ji řekl, jak jsem k nim přišel, jak je již na hoře psáno. Tu teprve vzala tu pětku, a ty dva zlaty dala mě, pravíc : »Tu mají na tu jejich stratu malů náhradu, a přilepšejí ženě, s Pánem Bohem«, odešla. Toho ještě dne sel sem na Vyšehrad, hledal sem tam tu ženu, co mě dříve hospodařila. A šťastně sem se po ní doptal, ona u jedny pani v pondělí a v outery prala. Požádal sem ji, by přišla zejtra prát k nám, a nemáli druhý dni něco jistého, že by mohla pár dní posluhovat u nás, nežli zase ji mé ženě bude lepší, ona to přislíbila.

Částka jedenáctá. Výslech mého bratra u Cis. Kr. co trestního zemského soudu, a nemoc těžká mé manželky. Ještě nebylo ráno šest hodin, tu se klepá na dveře. Vojtěch již byl do práce připraven, ctevře, kdo to k nám tak časně přichází. Ona to pradlena« Moje i já byli jsme rádi. Žena ji na vše daia peníze, na prádlo i na zdravu, snídaně byla brzy. Karliček šel do školy, a já s upokojenou mysli hrát. K tomu mému neštěstí Bůh mě požehnával. Já každý den tržil za písně pěkné peníze. Žena se pomalu zotavovala, ale dělat nemohla, zvláštně prát, od toho jsem musel platit. Panáku sem měl dost, jak v kůlně, tak i doma. A za ošum dní bylo svatý Alžběty, žena se mnou bejt tam nemohla. Musel tam bejt chlapec, a ta pradlena. Den se přibližil, já hned za tmy odnes si tam stůl, udělal jsem si krám, a ta pradlena po chvíli přinesla nůši s panáky a krámsky. Matka zatím doma zachumelila chlapce, jak mohla, aby nenastyd, nebo sobě myslela, že tam u mne bude přes celý den. Později poslala po něm nám v košíčku snídaní. A já ho ale poslal domů, když jsme snědli, by nám později ve džbánečku přinesl černou kávu s rumem, neboť bylo velmi chladno, ale sucho. Já se tomu divil, nebo nás tam bylo s takovýma hračky více, a já tak prodával, jako by tam jinej nebyl než já. Tak mě Bůh požehnání uděliti ráčil, že když chlapec přines kávu, já již neměl v nůši nic. A také jak jsme vypili, tak musela pradlena, vzít nůši, běžet pro jiné zboží, já ji řekl, co má přinést, a chlapec zůstal zatím při mně. Nežli přišla, já měl krám skoro prázdnej. Krámsky šli nejlepší, těch jsem právě letos měl nejvíce na čisto zhotovených. Po velkých službách Božích když lidé šli s kostela, prodával jsem zase, že než se lidé rozešli, já měl krámek skoro práznej. Tu nám chlapec přines ve žbáně v košiku polívku, a prázdnej hrnek na odlíti. Když jsme snědli, poslal jsem opět pro zboží a chlapci sem pravil, by ještě mimo nůše do velkého košíku narovnal ňáky kominíky. Do jedny hodiny zboží bylo zde. Slunečko jasně svítilo, chlapec mne prosil, bych ho tam nechal, by se na ty krámy podíval. Asi do dvouch hodin sem neviděl ani krejcar. Na slunečku bylo zrovna teplo. Ke třetí hodině lidé se hrnuli z dětma. Prodej se počal pomalu hejbat. Ta pradlena, dokavad byl čas, šla domu a přinesla svítelnu, a já poslal domu chapce a on přines také jednu. A pravil jsem mu, by šel domu: »A potom také pro všechno vem ještě do košiku sebou panáky, neprodám-li to, domu to unesem, lepší když nám zbyde, nežli by se nedostalo.« Díky Bohu, po kázání ve čtyři hodiny počal mě takovej prodej, že jsem jen dodával a cenil. Měli jsme všechní tří co dělat, a to trvalo, až přes šest hodin,