času na zrcadle. Za poznáním musí následovati vůle a za vůlí čin: jen tak zmizí mlha na zrcadle duše.

Nikdo na světě nečiní dobro, ba i za pouhé napomínání k dobru se sklízí jen nevděk. Napomenutý se hned na tebe oboří: Co ti do toho? Co mi poroučíš"? Jsi můj zpovědník? A tak vládne nerušené zlo, jelikož není koho, kdo by se dovedl tomu vzepříti.121) A to platí o všech stavech, duchovních, učených, měšťanských i venkovských.

Nejprve vidí Felgenhauer v zrcadle své protivníky katolické, učence i duchovní. Před Luterem neznali prý bible vůbec a po něm hledí zas vše z bible dokázati a důkazům svým dodávají důrazu ostřím meče. Ostatně neslouží ani protestanští kazatelé za vzor. Jedni, nezachovávají celibát, druzí se domáhají úřadů podplácením, třetí hoví jen břichu a žaludku a i ti nejlepší z nich nemají vnitřní ceny a hodnoty, jelikož se obyčejně spokojí s vnějšími odznaky : šatem, biblí a postillou. Jako by muž Luter vůbec nebyl působil . . . Jsou-li duchovní rádcové špatní, nemohou býti dobrými ani stavy světské, neboť kde není dobrých příkladů, neklící seménko dobra v duši lidské, nakloněné vždy k špatnému. Na světě to chodí tak, že druh druha přímo pojídá a požírá. Tyranům a vládcům nestačí v jejich pýše a hrdosti nic více na světě, jak se nadýmají. A při tom zacházejí se svými poddanými tak, že to volá přímo k Bohu o pomstu; dřou je, oškubávají a vyssávají do poslední možnosti, takže mnohý zámožný se stal jejich působením žebrákem a tulákem. Není důstojnosti lidské. Lidé sami sebou opovrhují, ceníce sebe nebo jiné jak psy nebo i méně, jelikož u boháče stojí pes ve větší ceně než chudák a nuzák. Nikdo nedbá, že člověk je stvořen podle obrazu Božího. Kdo maže, jede, staré přísloví a jemu rovné : pochlebníka má každý rád. Proto z osobního prospěchu, pro mrzký zisk a užitek bojí se rádcové vrchnosti tyto kárati, pochlebujíce jim a řídíce se zásadou, že jest nejkrásnějším a nejvýnosnějším uměním, dovede-li kdo sloužiti dvěma pánům. Podkuřování málo kdo odolá, lahodí uchu i duši a proto mu každý uvěří: a přec je nemírná cti žádostivost pouze léčkou satanovou po kluzké cestě k hříchu.

Také v občanském stavu není lépe. Kam se ohlédneš, všade jen bída, nouze, starost, nářek a pláč. Sedlák chudák sotva s tíží že se tak uživí. Berně stihá berni a tak mu nezbude nikdy z úrody tolik, aby mohl pole znovu ošíti: musí si vypůjčiti semeno, na jehož budoucí sklizeň čeká již věřitel. A jaké trápení má s čeládkou! Poťouchlý čeledín v stáji a pacholek u koní chtějí žíti lépe než hospodář sám a žádají, aby se s nimi zacházelo vlídněji a mírněji než s vlastními dětmi. Nikdo mu neučiní