Lístky koledujících dětí na květnou neděli.

V ročníku XVII. Českého Lidu uveřejnil vážený spolupracovník Českého Lidu J. Tykač ze starého rukopisu ze začátku stol. XVIII. lístky, z nichž zpívali děti v kostele při koledních obchůzkách na květnou neděli. Až do tohoto článku Tykačova věděli jsme z kusých zmínek) že o květné neděli chodili dům od domu a zpívali přiměřené popěvky, upravené od učitelů, ale nikdo neznal jejich obsahu a úpravy.

K článku Tykačovu podávám další příspěvek. V rukopise bibliotheky Musea království Českého sign. IV. H. 5. zapsány texty několika druhů těchto lístků. Otiskujeme tím vzácnější texty jejich, že se nikde jinde (pokud nám známo) neuchovaly a že jsou starší než text lístků, od J. Tykače uveřejněných.

První sbírka má název: »Lístky, který se od starodávného obyčeje a spůsobu církevního od mládeže na květnou a velikonoční neděli spívají... Sepsaný vletul 642. ku potřebě Jakuba Gregora de Mons, někdy varhaníka u Svaté Maří Magdaleny, Menšího Města Pražského«. Název na 2. listě: »Lístky, které se spívají na květnou neděli, sepsaný od Václava Ježovskýho, učedníka Jakuba Gregora de Mons v letu 1642. A nyní patřící jsou Eraz. Vilímovi Fojtovi, ten čas rectorovi Roudnickému 1734«.

Prologus. Dnes máme nedělikvětnou, radostnou i také smutnou. Kristus jde k Jeruzalému, k tomu lidu židovskému. Do Betsaj k hoře Olivetské posílá učedlníky své. Řka: »Proti nám do městečka jděte, tam vosel, oslieka přivázána jest stojíce (oba jsouce), k mému rozkazu jich jmouce, odvažte a mně přiveďte. A dí-li vám kdo co, rcete, že toho Pán potřebuje, a tak ihned propusti je. Tu také rcete Siónské dcerce: Ej král tvůj bere se na oslici, na oslátku, jhu podrobeném zvířátku.« A když se přibližil k tomu svatému městu Jeruzalému, roucha svá i ratolesti stlali před Pánem na cesty. Zástupové volali řkouce: Hosanna Synu Davidův smiluj se. O čemž dále uslyšíte, jenom pilně poslouchejte.

Pueri hebreorum. Dítky lidu židovského vzavše větvy palmového, vyšli v cestu Kristu Pánu a potkavše jej za branú, zkřikli hned hlasem radostným, veselým, také milostným: »O požehnaný králi náš, jenž k nám přicházíš v pravý čas. Požehnej nás z své milosti a sebou

spas na výsosti « I nás též, Kriste, dítek svých, požehnej z lásky v dařích svých, hychom vzrost v dobrém berouce a v bázni tvé vždy živi jsouce, prospěli věkem, moudrostí, škole a církví k platnosti, lidu obecnímu byli, spasení v tobě nabyli. Utvrď nás své pravdě stále, ke cti tvé svaté a chvále. Ať prospěvujem k radosti, zde i věčně na výsosti.

Cum audisset. Pán Kristus když jest k Jeruzalému jel, a při něm zástup veliký sel, vida město Jeruzalém krásné, od drahého kamení velmi jasné, v srdci svém pádu jeho lituje, zkázu, že má přijít, předzvěstuje. O Jeruzaléme, mordéři proroků, kderéž jsi zmordoval onoho věku, nechtělo jsi poznat svého navštívení, já jsem se radoval z tvého vykoupení. Vy pak též dcery Jeruzalémské, poznávaly jste ode mne zázraky božské. Ničemuž jsle věřiti ne-chlěiy, králi Vašemu usmívati jste se směly. Plačtež samy nad sebe nyní, poznáte svého času zmaření. Hle krále Vašeho jste odsoudili, bez vinny tu jste hrubfi -nohloudili. Ale má všemohouc-