zármutku takovýho. Dá nám zde tento hod pamatovati, potom jej věčně oslavovati.

Koruna a trest. Hroznějšít jest byla koruna i tresť, kterouž Pán Kristus korunován byl jest od katů lidu židovského, proklatého pokolení ještěrčího. Kterouž mu vtlačili do hlavy bez lítosti zmrskanému a zpívanému až do kosti. Když jej psi židovští korunovali, že král židovský jest, jemu se posmívali. Když mu pak oči jeho zavázali, kdo jej bije, hádati poroučeli. On jsa jako beránek tichý, snášel mile jejich posměšky. Vědouc, že si jinač nemůže státi, větrech dnech že má zase z mrtvých vstáti. HroznéE jest bylo jeho umučení, radostnější pak jeho z mrtvých vstání. Skřivánek sobě vesele prospěvuje, z jeho z mrtvých vstání se obveseluje. Jiné pak ptactvo svou radostí plesá, ale člověk hříšný v modlitbách klesá. Dou-fejmež my lidé v milost jeho, ať nám

udělí zde mnoho dobrého. Za tu svou hroznou korunu a hloží dá nám dojíti věčného zboží.

Závěrek. Již sme vám oznamovali a pořád vypravovali, že jest Kristus vstal dnešní den, to podle prorockých písem. Vstaňmež i my z hříchu našich, hledmež činit pokání z nich. Více se v ně nenavracujme, za pomoc Boha žádejme. A{ pomůže kvasu starého vyčistit z těla našeho. A tak jsouc v nové zkropení, vezmem život při vzkříšení, na něž tehdy vzkříšenému radujme se Kristu Pánu, Zaspívajíc s pobožností píseň o slavné radosti.

Alio modo Corona. Byla koruna, také i tresť, kterouž Pán Kristus korunován jest. Od zlých židů bez milosti vtlačena mu byla. až do kosti. Ukrutně zemdlila silného, doufejmež milosti jeho, že za tu korunu z hloží dojdem, Bůh dá. milosti Boží.

Maria Salome. Maria Salomee z Boží pomoci, v neděli ráno slzavě plačící, šla k hrobu, kdež byl pochován Pán a již Maria Kleofe byla tam, nesoucí sebou mirhu aloes, k tomu mast vonou, jest památka podnes, kteréžto bylo okolo liber sto, srdce zmužile proč se než vědouce, že tam ostříhají, žoldneře a svou stráž mají. Jsou k tomu od biskupů najatí, zda by jim kdo chtěl Pána ukrásti. Ř_ka: zda by jeho učedlníci, přijda, vzali o půl noci. O těchto Mariích pak se nenadálí, zda by oni k hrobu v noci přicházely, chtějíce tělo Kristovo mazati, a tak poslední lásky prokázati. Ačkoli již pozdě přicházely, Kristus vstal z mrtvých dřív, než zvěděly. I ti žoldnéři při z mrtvých vstání blesk jsou viděli, avšak ochromění, oči své rukou sobě zakrývali, co by to bylo, žádný nevěděli. Ihned tím strachem jsou oinámění, utekli od hrobu, dali znamení Kaifášovi, vší_ rotě biskupské, začež jim dali peníze. Bka: Nepravte žádnému vidění, nýbrž zapřete, že to pravda není! Nuž i my s Marií Salome masti připravme, Krista hledejme. Nemůž li býti, aspoň srdce jemu své přihotovujme, chce od nás tomu. Tak ho předchá-

zejme srdečnou vděčností, oslavic zde a potom v radosti Amen.

Maria Jacobi. Maria Salomee Jakobi tat, jakž oni jistě prav*, vy přítelkyně Matky Marie Panny. Ta přivstala sobě ráno svítání, chtějíce Krista Pána mazati tou mastí, kterouž koupila jest od matky Dyžmasové v trhli (.?), kterouž přinesla nouzi v chudobu, matka toho lotra, jenž na kříži s Kristem pro své činy, ač v pokání jistém za milost žádal, řka: Milostiv buď, Kriste Ježíši, a pojmi od suď. I slyšel k sobě hlas: Dnes budeš v ráji se mnou, kdež věrní vždy plesají! Posudte krěsfane lásky toho Pána, když se s ním koupal za Herodi-jana, dítě malé zbylo slepoty, chromoty. Matka Dyžmasa opatrná jsoucí, koupel schovala zas na hlavu jeho, Maria Ja* kobi vskutku posledního vylila znamení dávaje, že za nás umřít Pán se nelenuje.

Maria Kleofášova. Ihned ráno, dřív než slunce vyšlo, teď Marii Kleofe na mysl přišlo, jíti k hrobu, pomazati Ježíše, rozmejšlela sobě a řka: Co nejspíše půjdu a pomažu Pána mého mastí z nardu koření vonného! Nic se stráž-nejch neostejchala, mluvě pláčem naříkala velmi truchlivě: Kdo mi odvah*