povídá: »No Mařena zas tam výská.« Sousedka na to: »To vitě, děvucha ]e veselá, včera sem ju potkala, šla s galanem a strupila se, jako by to byl kdo ví jaký pán.« »No, Pán Bůh jí dej štěstí a panenka Maria peníze.« dodává matka.

Mluví se o lecčems, tetka si stěžuje, že ji včera trochu zima po-třepala. Na plotně v hrnci syčí brambory. Matka postavila do železňáku na kávu, voda už svírá (počíná vříti), bude potřebí kávu zavařit. Matka bére s police mlýnek, nasype do něho kávy a mele ji, a aby utišila malou Hanku, která slabě pláče, zpívá jí monotónním hlasem: »Melu, melu mučku v červeným klobučku, až námelu, to prodám, naší Hance nic ně-dam.« Ale Hanka pláče dál. Tělka se nad ní smiluje, vezme a posadí si ji na klín, houpá ji a říká stejnozvučným hlasem: »Rajty, rajty na koníčku, kaj pojedeš, Antoníčku? Do Němec, do Němec, naší Hance pro věnec.« Hanka se ale tetky trochu bojí a chce raději ke Karlíkovi. Ten ji houpá a zpívá jí vždycky do ucha nekonečnou píseň o vousatém muži: »Šel starý přes hory, měl fusy a zpíval písničku jakusi. A tuž jaku a tuž taku: (mohutnějším hlasem) Šel starý přes hory, měl fusy a zpíval písničku jakusi a tuž jaku a tuž taku: Šel starý . . .« Hanka poslouchá a směje se, Karlík se rozohňuje tak, že svým zpěvem přehlušuje rozmluvu maminčinu s tetkou. »Na, Karle, kýž ti pytel, co tak křičíš !?« (kde je ti konec, bude už tomu zpěvu konec ?). Karlík přestane zpívat. Posadí Hanku na zem a jak je neposedný a nemůže se dočkat večeře, sedne si na stoleček, na kterém se houpá tak rozpustile, až se tento s ním převalí do truhlíku s uhlím. Matka se obrátí k němu a zvolá: -.Vidíš! Lichotářo (všetečku) Pán Bůh káře!« a chystá se, že Karlíkovi nějakou uštědří, ale v tom vchází do dveří otec, odkládá pracovní kabát a chce večeři:

»Tak, pane Handzel,« praví tetka, »vy stě sú taký chytrý, poraďte

Matka staví večeři na stůl a zve tetku, aby si přisedla: »Poďtě tež s námi k večeři!« Tetka zdvořile odmítá a přeje: »Požehnej Pán Bůh!« Mluví se dál. Tetka poukazuje na pohodlný život jedné bezdětné sousedky a karakterisuje ji slovy: »Žije jako puček v másle« (kobliha). Otec poukazuje na jinou, která také mívala zlaté časy, ale teď se po druhé vdala a má rázného muže, který jí nedovolí, aby chodila po sousedech a klevetila, ale cvičí ji v práci. Otec se směje a praví: »Dostala cviká za nebožtíka« (cvičitele).

Tetka se loučí a odchází. Otec se navečeřel a teď pije kávu a při-kusuje k ní podplanek. Matka dnes upekla čtyři chleby a ze zbylého těsta upekla menší bochníček, podplanek a ten otec velmi rád. Děti se chystají spát. Vichtora klade malou Hanku do kolébky a sama usíná, postrkujíc kolébku rukou. Karlík se také položil na svůj slamník, leží a vzpomíná, jak v poledne ještě pěkně sluníčko svítilo. Karlík chytil v za-