Katy, a její Jindřich chodí se mnou do školi.« »No tak je dobře, zejtra pudeš pro ní.« Druhého dne ráno, já pařil dětem kávu k snídaní. A pravím : »Karličku, di tam pro tu švadlenu, že ji prosím, by sem drobet přišla, že mám pro ní šiti.« Hoch odběch a v okamžení tu byl, pravil, že přijde hned.

Bylo teplo, já měl dveře otevřené, tu de švadlena do pokoje. A v té samé chvíli mně se zvedlo mlíko, a ona plná smíchu, křikla : »Zavřou honem dvéře, ať jim to neuteče.« A rychle mléko sundala, dala ho na

Chození se smrtí v Jihočesku v polovici XIX. století. Kreslil J. Kostěnec.

stůl. »Ty mužsky sou k vaření předce jen neohrabaný«, a chopila kávový mlýnek, kávu umlela a zavařila, pak dala ustát. Já na ní koukal jako jezovec na vysoký jabloň. Tu praví ke mně: »Tak co si přejou, pane Haisz, že pro mně skázali?« Já odpověděl: »Nejnčko docela nic. Když chytili mezi dveřma smetanu, a uvařili kávu, tak musejí s námi snídat. A Karle, běž pro. toho Jindřicha, ať ho znám, snad na něj také zbyde.« Ale Ona se velmi zdráhala řka: »Jak by k tomu přišla aby i s chlapcem. U mně je již dávno po snídaní a tejď bych měla snídat podruhé, ne s toho nebude nic.« Zatím můj Karel přived jejího hocha,