a potřebě ona pro držení školní vyhrazená polovice tej chalupy připadá, k složení 210 fl. přidržena býti má. Dole psaní se důvěřují, že totéž quantum nikdy komu jinému než obci Morašický přísluší a protož pod žádným jménem bez vůle a připuštění často zmíněné obce od koho třetího ani potažené tím méněj, jakž nařízeno bylo, k postavení jiného školního gruntu obrácené býti může. A'jako nám tuto, kdo by náklad na vystavení nové školy védsti mněl, se domlouvati nepřísluší, nobrž toho správnost vyšších míst vynesené předpisy ukazují, tak také doufáme, že nikdy, pokudž často vedená vdova Pachtová oné quantum, že nyní k svému vlastnímu pohodlí dřív pro školní cvičení odhodlanou polovici tej školní chalupy obdrží, složiti povinna bude, komu jinému toliko obci Morašickej připadnouti může. Z naduvedených příčin obzvláště že také nám dobře povědomo jest, jak velký náklad po vyhoření zas na nové postavení téhož gruntu pravená vdova sama nesla, žádáme slavný vrchnořiditelný ouřad, by obci Morašickej, jak mnoho ona vdova za též dobrodiní platiti má, jednati, pak také ten vejnosek do přijmuv obecních přijmouti na žádný spůsob zbraňováno nebylo; v případu pak protivném k dalšímu na patřící vyšší místa ucházení se tímto přihlašujíce o milostivou resoluci žádáme. Ve vsi Morašiee dne 10 července 803. — Jakub Zadl rychtář, Václav Fikez končel, Jan Jilek konšel, Fra. Jílek konšel, Martin Šváb konšel, Václav Burjánek soused, Václav Šejnoha soused, Jan Pachta soused, Jan Soukup soused. Slavný vrchnořiditelní ouřad panství Litomyského! Vnitř psaní sousedé obce Mo-rašické jménem svým a celé obce činějí své představení za příčinou od vdovy Pachtové k složení přijíti majících 210 fl., jenž na vystavení nové školy obrácené býti mají, by takové do obecních přijmuv tejš obce potažené byly.

Při pořádiní české seminářské knihovny nalezl jsem dosti objemný rukopis obsahující mnoho básní psaných jednak švabachem, jednak latinkou. Autorem jejich jest, jak dá se souditi z poznámky jednoho z předešlých knihovníků, nynějšího p. faráře J. Š. Baara, kanovník Vincenc Bradáč; neboť báseň, na níž napsána Baarova poznámka, opravdu je uveřejněna v Blahověstu z r. 1847, str. 131., a rukopis této básně je úplně totožný s rukopisem výše uvedeným. Celý název písně zní: »Píseň pro gardu v Ouřiňovsi 1848., u příležitosti svěcení práporu jí od paniček darovaného«, Zde text její:

1. »Kdo to v Ouřiňovsi mašíruje návsí, to je garda naše garda, slavná garda ze vsi. — 2. Páni a sedláci všichni jsme vojáci, ženy, dívky, koukejte se, jací jsme jonáci! — 3. Paničky nám daly, bychom bojovali, praporeček, k němuž barvy z tvářiček svých vzaly. — 4. Chceme hájit stále vlasti svou a krále, pro ně mužně chcem bojovat, ženám řeknem vale. — 5. Ženám chceme žíti, pro vlast chcem umříti, panny na hrob nasázejí pak nám