@NZ@Směs.

* Hlas z povětří slyšel ovčácký 'mistr Čech. V minulém roce v čísle 100 v Rozličnostech stálo o »hlasech z povětří«. Z strany toho sloužím tímto k vědomosti: V kraji chrudimském na panství Zděchovickém ve vesnici Chvaleticích (jenž veliká, skloněná od polední strany na půlnoc, nad ní vrch a lesy) roku 1773 masopustního času sedlák jménem Dítě vdával dceru do jiného statku v též vesnici. Tehdáž svatby držívaly se

' v neděli, a býval obyčej, že pozvané ženy v pátek navečer k nevěstě se scházely pomáhat péct koláče, a každá přinášela něco k tomu zadělavadla, neb mouky atd. Tak se dělo také zde. V noci na sobotu když se jim přihodilo s upečenými jít přes dvůr na sejpku, slyšeli z povětří zvuky jako trouby a bubny a rozličné hlasy jako zpěvy. Ženy ty vyvolaly všechen ostatní lid, jehož ještě a osm nebo více osob, a tak všichni to též slyšeli. "Neuznávali to ničímž jiným, než že to »andělské hlasy z nebe, a že to šla sláva Boží v oblacích«. — Hlasy ty (dle jejich vypravování) táhly se od polední-východní k půlnoční-západní straně. Já toho času sloužil sem na témž panství čtvrt hodiny od té vesnice v Telčickém dvoře v ovčíně u své tety, sestry mé matky, jenž také při koláčích v té společnosti byla B ty hlasy slyšela. U ní sloužil sem tři léta ještě za svobodnosti, pak ženatý v též vesnici (ve Chvaleticích) přebýval sem dvě léta (1784—5), a ten příběh mnohokráte v těch místech vypravovat sem slyšel, ale přirozenost sem tehdáž ještě málo znal. Josef Bláha, mistr ovčácký.

(Rozličnosti pražských novin 1828 č. 19.)

* Vavákova správa o zemských jablkách (brambory) s r. 1771. Ve vydání Pamětí Vavákových od Jindř. Skopce (viz o něm článek zvláštní v rjčníku XVII.) dočítáme se o tom, jak se dostaly brambory do Čech : Co dím o tom prv zde nikdy nevídaném pokrmu, jenž zemská jablka slově, — Němci jmenují Erdapfel, to jest zemská jablka, ale skoro každý jmenuje po němečku než po česku a porušivše pravé slovo Erdapfel, říkají erdteple, — ten pokrm a dar Boží, ačkoliv dobrý, chutný a zdravý, prve v veliké ošklivosti mnozí jej zde měli a smích sobě z něho činili, ba v ústa svá jej vzíti nechtěli, pravíce, že jest svinská strava. Dostalo se ale nyní těm, kteří to činili, že jsou žádali tím nasyceni býti. A ačkoliv tento rok zhusta je lidé sázeli a téměř v každé vsi a každý hospodář nějakou částku jich měl, a přece ony za 2 zl. strych v ten čas, když se klidily, placené byly. Když ta zemská jablka z jara sázeti se měla, dostali jsme do každé vsi z kanceláře poručení je sázeti, ano i výpis, jak se sázet mají, totiž že má býti k nim zem měkká, nepříliš bujná, a když se sázejí, má též pod nimi mělká zem zůstati, aby ona se mohla dobře rozkládati a dolů růsti, potom jako zelí okopati, neb čím lépe okopá a země nahrne, tím více jich sklidí. Po nich pak může se sít žito neb pšenice svobodně ; kdo pak je zází do země zhnojené, zvlášť kde jest ovčí hnůj, tak smrdí a chuť pernou mají, že se nemohou jísti_

Vydáni a náklad firmy F. Šimáček v Praze. — Za redakci vůči úřadům odpovídá

Bohuslav Simáček. — Otiskování článků dovoleno pou^e se svolením vydavatelství. —

Patisk se stíhá soudně. — Tiskem »Unie« v Praze.