mám-li ty písně hotovi. Pán řek, že v jednu hodinu si je již můžu vzít. Já jsem se šel ještě někam podívat. Pak sem si vyplatil písně, šel domů, a se těšil zase na druhý den, jak to zase pude.

Částka čtvrtá. Kterak sobě po dlouhém namáhání, dala má hospodyně ku vdavkám říct, a co to ještě stálo práce. Těch několik dní před tou poutí, byla má nevěsta stále jako ňáka zamyšlena. Ostaině domácnost, byla vždy v náležitém pořádku. Přišla sobola, já jí pravím: »Paní Kačenko, ne aby šli s těma rohlíčkama, dyž budu v Hajku.« Ona se usmála, a řka: »Tak, to by málo ve mně důvěřovali, já sem ráda, že se toho otročení jedenkráte zbavím.« Přišel večír, synové přišli pro prádlo. Každému sem na tu neděli Boží dal pár krejcarů. Vincenc ale si dal ke mně tři zlatý schovat, že někde mezi svoji práci psal melouch, a až bude mít víc, že si koupí kabát. Já ho za to pochválil. A oni s Pánem Bohem odešli. V neděli ráno bylo pět hodin, již byla káva. Všechny spali, jen Jindřich ne. Já na něj kouknu, pravím: »Proč ještě nespíš.« Tu vidím, jak ho matka do zad ťukla. Ach, co io bude? Hoch počal prosit: »Ach tatínku, já je chci prosit, kdyby mně sebou vzali do Hajku.« A ona počla mně prosit taky. Co sem mél dělat, pravím: »Tak se oblíkni rychle, poneseš kříž svatý mezi korouhvema, já ti dám komži, aby ti nebylo ten ošumělej kabát vidět.« Ona se usmála, a dala mu kabát i kalhoty zrovna zánovní. Já neřek nic, a se zalíbením koukám na kluka. Tu se zbudil Karel, praví: »Já mám taky novej kabát.« »No to mně těší, a kdo vám je koupil?« »Ve středu maminka.« Bylo to pro mně divné, ale předce jon milé překvapení. Vzal jsem svou knihu, ji sem podal ruku a z Bohem. Přišli sme k svatému Josefu, bylo půl sedmi. Lidí již bylo hezky v kostele. Já sem hned se počal modlit a zpívat. Družičky i ženy k sv. Anně byly všechny pohromadě, že se nic nečekalo, a hned po mši svatej se vyšlo. Vydem na náměstí, tu šlo před námi, od sv. Jakuba s duchovním také procesí tam. Já tedy až na Bílou Horu šel po zadu. A o celou čtvrt ho-dini déle sem se zdržel, bychme po cestě sobě nepřekáželi ve zpěvu. I polední dobou, byl sem na jiné hospodě, by se neřeklo, že něco se na vzdor k pohoršení dělá.

Já docela za to nemoh, že lidé od prvního zástupu zůstali pozadu, a čekali, až my přišli. A proto sem do Hájku více nežli o půl hodiny k vítání přišel. Tuď jsem vykonal u Rodičky Boží Panny Marie vítaci modlení a oznámil, že v ošum hodin se sejdem u oltáře svatého Antonína Padujanského. Teď se všechny rozešli, družičky s tou paní, která je měla pod ochranou. Já také mého svěřence vedl do klášterní obory, všude mu vše ukázal, co kde paměti hodného bylo. Později šli sme do hospody, a pravím mu, že tam musí bejt až do rána. On ale mně prosil, že pude se mnou, že to vydrží celou noc nespat. Určitou hodinu nemoh sem se dostat ani k oltáři, kde již hořelo šest oskových svících, od dobročiních pánů poutníků. Přes půl noci sme se modlili a zpívali, v jednu hodinu počala se svatá křížová cesta, při niž bylo vždy velké množství venkovského, též i Pražského lidu, a to trvalo do pěli hodin z rána. Pak jsem