Martinius z Dražova je znal, neboť byl ve stálém, důvěrném spojení s Da-čiekým.

Proroctví toto jest jakoby rozvedení radostných slov, jež přinesl Dačickému posel z Berlína z lozumentu Vitavského v listě, daném v úterý velikonoční r. 1623: ...chvála věčnému Pánu Bohu! Naše věc nikdá tak jako nyní v lepší naději o vysvobození našich milých soužených přátel a našeho k nim do vlasti naší navrácení s'e schylující postavena nebylá .. .136)

Proroctví a předpovědí takových jest dlouhá řada. Vyskytla se ihned po útěku Bedřicha Falckého z Čech á postupem katolické reformace se spíše množila nežli ubývala, ačkoli Bedřich sám nevystupuje po r. 1621 nijak zvláště činně a okázale v otázce české. Vyhnaní Čechové se však přirovnávali k židům v zajetí babylonském — a jako tam vystupovali proroci, tak dalo se i zde, a proroci ti, hlásající lepší doby, byli všade vítáni. Proroctví opakují se až do smrti Bedřichovy, ba nepřestávají ani potom, ačkoli směr jejich jest později více obrácen k návratu vyhnanců než k vládě potomků Bedřichových. A nelze se diviti, že se nalézali vždy důvěřivei, kteří toužili po skončení obklopujících je útrap, oddávali se plně podmaňující síle lákavé budoucnosti a opakovali si často věštbu Drabí-

kovu: »Praví Hospodin: Já to jsem, jehož...... ten Farao, pronásleduje.

Což nepamatuješ, že býval Assur metlou hněvu mého a holí zlosti mé,

tak jako nyní dům.....jest? . Zlomil jsem onoho, zlomím tohoto. Jeho

čas již dobíhá . . . .«

Jméno krále Bedřicha stalo se zvláštním způsobem — snad se tu ozývá i německá tradice o Bedřichu Rudovousů — jménem budoucího Mesiáše, jenž přijde, až bude nejhůře, potře Faraóna a bude Čechům kralovati v slávě a moci a vrátí a zavede v cechách opět náboženskou svobodu a volnost, svědomí. »Budete míti Fridricha krále,— nad něhož nebude vyššího,— tenť dobude Hrobu Božího,« veršuje o něm píseň prorokyně Sibylly,136) a verše ty jsou pouhou ozvěnou předpovědí, v nichž vystupuje Bedřich jako budoucí Spasitel Čech. A tradice tato udržuje se i tam, kde o něm dobře nesmýšleli, jak ukazuje na př. Proroctví dávné nějakého Havlasa Pa v 1 a t y,187) Čecha starého a měštěnína v městu Vysokém pod Horami Krkonovskými: »Tehdáž budou míti Čechové dva krále, Ferdinanda a Fridricha. Ten Fridrich jeden rok bude kralovati, mnoho zlého způsobí a veliké daně budou. Tehdáž bude divný národ v Čechách hospodařiti: Němci, Slováci, Charváti, Francouzi, Španěli, Nýder-landi, hroznej, smilnej národ, prv v Čechách neslýchaný . . .« Ale i zde podléhá skladatel vlivu tradice, když dále prorokuje: »Potom bude jiný král,. Fridrich, poslední, až do dne soudného. To bude dobrý a svatý král a bude 'naší víry ctné i biskup jeho. Ten dobyde hrobu Božího. Za toho již bude po všem světě pokoj, a potom bude soudný den . . .«