Lístky na květnou neděli.

V Čechách o neděli květnou přinášejí mladí i staří lidé mlází, roz-pučené proutí nebo rozrašené ratolesti do chrámu Páně. Za starodávna přinesli místem mladistvé máje, celé stromky nebo ratolesti rozkvetlé, které sobě ve světnicích teplých nebo v pařeništích připravili, ku posvěcení. Kněz posvětí u oltáře hrubého zelené ratolesti, podá důstojnějším osobám ratolest, sám sobě ponechá nejkrásnější a v průvodu kráčí se zástupem v modlitbě a zpěvu okolo stánku Božího a opět se vrátí se; sborem svým do kostela. — O pašijích hledají v Čechách lidé na rozvalených hradištích ve zříceninách a ve starých sklepích zapuštěných poklady, které naši praotcové před nepřáteli ukryli, aby jim nepřišly do rukou. Na Dubečku u sv. Petra a Pavla na kopečku v Kourimsku, okolo Jičína, na Bydžovsku a Králohradecku, na Hrubé Bělé v Boleslavsku místem na kůru, místem v kostele mládenečkové ratolestmi okrášlení a panenky bíle oděné, kvítím jarním ověnčené zpívavě odříkávali a sobě odpovídali, mládenečkové z lístku zeleného a děvčátka z červeného takto:

Mlád.: Já jsem malej, málo povím, co jsem slyšel a co sám vím. Hody jdou, jabka kvou, hou, hou, hou! Krávy jdou, nesou mlíko pod vodou. A ta naše jalová u Božího kostela. Kostel se boří, stodola hoří. Buďte páni veselí na tu květnou neděli. Smrt jsme vám odnesli, nové líto přinesli.

Děv.: Budoucí čtvrtek zelený bude beránek pečený,*) a tři lžičky medu příjmem proti jedu, btidem jíst Jidáše, s medem kousek kaše.

Mlád.: V pátek bude modlení, poběhnem všickni pod stromy, budem se modliti, přísně se postiti, každý až do umdlení.

Děv. : V sobotu se budem koupati, těla svá čistě omejvati. Při prvním ranním zvonění, po Jidášova spálení a Krista Pána vzkříšení bude týhodnn skončení.

Mlád. : Dá-li Pán Bůh přes tejden, máme kejtu se svítkem (n. česnekem), k tomu svěcený mazanec, půl kopy červených vajec.

Děv.: Já jsem chtivá Evička, ráda kousám jablíčka, na velkonočku se těším, že vše dobré podá, tuším.

Mlád.: Já jsem malý Vítek, rád požívám svítek. Pán Bůh se mne dotek, roštu jako z vody proutek.

Děv.: Já jsem malá dívčička, snáším (n. chystám) k hodu vajíčka bílá a červená, jaká nám slepička dá.

Mlád.: Já jsem hodný mládenec, budu jísti pletenec. Když nebude pletenec, budu jísti mazanec.

Děv.: Když jsi hodný, mládenče, budeš jísti kolenče, bílá, červená vajíčka, která ti dá tvá holčička.'