zvláště když to činili v obytných místnostech, kde jim celou podlahu, části zdí atd. vybouiávali a podkopávali. Pamatuji se ještě z dětských let, jak jsem slýchal stížnosti starých pamětníků onoho mrzutého pro ně monopolu. Proto asi hlavně se děly častější vyhlášky o sanytrnícich.

Mám po ruce nařízení pouze o 7 let starší než svrchu zmíněné, totiž z 1. září r. 1801 od téhož panovníka vydané. Obě se skoro úplně shodují, majíce týž počet §§ i text namnoze do slova stejný. Jediný téměř rozdíl jest na samém začátku. Vydání z r. 1801 počíná totiž: »My František Druhý, z Boží Milosti vyvolený Římský Císař, po všecky časy Roz-množitel říše, v Germanii, též Uherský, Český, Halícký a Lodoměřský král etc. etc., Arcikníže Rakouské, Vývoda Burgundský a Lotraryngský, veliký. Vývoda Toskánský etc. etc.«

Rozdíl se vysvětluje tím, že František se psal Druhý jakožto císař římsko-německý až do 6. srpna 1806, kdy toho titulu se zřekl a od kteréžto doby ta hodnost vůbec přestala. Před tím již 11. srpna 1804 přijal titul císaře rakouského a v této hodnosti slul František První.

Mimo to podotýkám, že ve vydání r. 1807 přidán k § 3. odstavec: »Nicméně jsou dobyvačové sanytru zavázáni, vyluhování té země aneb rumu ve třech dnech předsevzíti a nepřetržitě v tom dále pracovati.« Dodatek svědčí právě také o tom, jaké nepříjemnosti a stížnosti působila výroba sanytru, zvláště nebyl-li sanytrník dosti šetrný k lidem.

Mezi Přerov a Kroměříž, na levý břeh Bečvy, do krajiny plné krásných listnatých lesů a rozsáhlých luk, k poetickému rybníku, zarostlému většinou rákosím, v němž hnízdívá na tisíce »rybářek« (racků), do toho milého koutku Hané klade lid kolébku pověsti o Ječmínkovi, svou naději na lepší budoucnost a za svědka všeho považuje zámek chropiňský. Podívejme se na jeho osudy.

Na místě nynějšího zámku stávala kdysi silně opevněná a vodou obehnaná tvrz — jádro Chropině — založená dle pověsti počátkem X. st. proti Maďarům, hubícím Moravu po pádu říše Svatoplukovy. Tam žil potomek zakladatele hradu, otec Ječmínkův, milý člověk. Pro vynikající vlastnosti zvolen markrabětem — dle jiných králem. A to bylo jeho osudem. Zamiloval si veselý život a na rodný hrad dojíždíval jen pro daně a k hlučným hostinám a zábavám a peněz brzy nebylo. Hleděl co nejvíce vykořistit daněmi své poddané — žena jeho však se ujímala srdečně zotročeného lidu. Pán ji vyhnal z hradu — umdlená žena klesá v poli ječmene a dává život malému Ječmínkovi. Je nalezena ženami z podhradní vesnice, které se jí něžně ujímají — ale pán ji dává odvésti i s dítětem do dalekých hor. A když se mu omrzel svět — zatouží po