čarodějníci vstupují do síně zámku chropiňského. Tam všechno dosud netknuto jako druhdy, stoly jsou pokryty zlatými a stříbrnými mísami, jídla jsou čerstvě postavena, sedadla nepohnuta. Ale oko nezasvěcence ničeho z toho neuvidí.

Šolc ve »Zlaté Praze« VIII. 1891 uvádí jinou modifikaci, žijící ještě

dnes v lidu: Za vlády markraběte rozmetán chrám na Hostýne, dlažba

vytrhána a použito jí k vydláždění kravárny v zámku chropiňském. Pán

i hradu je za to trestán: zasedá k obědu, ale pojednou mizí. Z pokrmů

Ječmínkův stůl v Chropiňském zámku. Fotogr. Florian Zapletal.

na stole se dlouho kouřilo. Proto lidé se báli bydlet v zámku. Všechno zamčeno. Až nedávno se odvážili podívat se do zámku. V hodovní síni (v »sále Ječmínkově«) nalezli pokrmy, od nichž zmizel markrabě, jako zkamenělé. Od té doby usadili se zase lidé v zámku. A nynější páni nemálo těží z pokladů markraběte. Asi před 10 lety otevřeny dosud uzamčené dveře: dovnitř odešel však jen pán se svou paní. A několik dní po tom odvážel do Vídně velmi těžké bedny. — Co je divného na této versi: Ječmínkem tu jmenován otec Ječmínkův.

Mikšíček v »Národních pohádkách a pověstech« vypravuje: V zámku chropiňském jsou až dosud stůl (na našem vyobrazení viděli) i pokoje uchystány nádherně, aby v nich byli přijati a častováni