Předchozí 0386 Následující
str. 362

nezasloužile zavržení. Moment velmi milý! Má se tím uctít památka utrpení matky Ječrnínkovy!

Touha po lepším bytí, naděje v lepší budoucnost buď stotožnila později Ječmínka s nezapomenutelným císařem Josefem II. anebo aspoň postavila Ječmínka jako přítele mocnářova, jenž se přimlouvá za sedláka. Ječmínek občas přicházíval na zámek chropiňský, kde dosud "je stůl, při němž jídával. Tedy Ječmínek zasedá za kulatý stůl vedle svého otce, v pokoji, který je svědkem tragiky živolní pána hradu. A utěšoval vždy Ječmínek, kdykoli zavítal do Chropině, sedláky, že přestane robota. Pánům okolním se to nelíbilo. Chtěli ho uvěznit. Ječmínek však poznal jejich úmysl a v noci ujel ze zámku na koni, jenž měl podkovy »s grifama do předu«. — A co divného! A. O. Plešovský podává z;ijímavou versi z přítomnosti: Ječmínek v průvodu Josefa II. chodí dosud do zámku. Kdysi v neděli »přes raní« přijeli k zámku chropiňskému dva páni a dáma. Šli do zámku, podívali se do rytířské síně a pokojů a šli si prohlédnout koně. Mladší z pánů, Ječmínek, obdaroval čeledína se slovy: »Chovejte koně dobře, budeme jich co nevidět potřebovat!«

Zajímavý proces v duši lidu: Ječmínek nezemřel, nezemřel císař Josef II., ale také není pravda, že zemřel korunní princ Rudolf. Slyšel jsem o všech třech vykládat šedivého stařečka s tak naivní prostosrdečností a upřímností, že nepochybuji o mravním povzbuzení, jakého takovým lidem prostým dodá vzpomínka na »spasitele lidu«, vzpomínka na mocné osobnosti v dějinách, které přišly prý na svět jen proto, aby ulehčily jemu—— sedlákovi.

Dr. Josef Volf:

Bratří Růžového kříže (Roseae Crucis) v zemích českých a proroctví jejich na rok 1622.*)

Tonoucí stébla se chytá, praví přísloví. A takovým stéblem naděje na lepší budoucnost byla emigrantům za hranicemi a nekatolíkům v Cechách různá proroctví. Čím větší bolest drásala a rvala jejich duši, tím více podléhali podmaňující moci vzrušené fantasie, kteráž uchvacovala i roz-vážlivé, soudné a zralé duchy. Jest to zcela přirozený duševní pochod, odehrávající se v duších vystěhovalou, většinou ve své trpné povaze bezradných, jež zachraňovalo proroctví jako slibný paprsek lepší budoucnosti


*) Poznámka. V Č. Čas. Hist. 1910. str. 243 zmiňuje se p. Dr. Jul. Glücklieh o mé práci a praví, že jsem neuznal za vhodné podotknouti, kým jsem byl na stati o bratrstvu růžového křiže v Budovcových spisech O zlatern vť-ku a v Antialkoranu upozorněn. Chce patrně říci, že jsem byl na Budovcovy názory upozorněn jim samým a že jsem to zatajil. K tomu podotýkám toto: 1. Nevím, kde p. Dr. Glücklich o Budovcových názorech nä bratrstvo růžového kříže psal, aspoň v jeho pracích v Č. Čas. Hist. jsem marně hledal. 2. P. Dr. Glücklicha jsem se výslovně v úřadovně Musea král. Českého ptal, když jsem pro něj hledal Budovcův spisek O zlatém věku, jednou odpoledne: »Prosim Vás, pane doktore,

Předchozí   Následující