str. 363
před nedůvěrou a zoufalstvím, těmi strašnými nepřáteli každého činu, zabíjejícími již v zárodku každou vzpruhu. Bylo zajisté zapotřebí takové potěchy, náhrady za útrapy v době, kdy bída a bolest se roztábořily po Čechách, kde započala samovláda »starozákonného Boha«, hněvu a pomsty, jak dojemně ji líčí na př. Otázky kratičké: Vyšlo slunce o polednách, snad nevíme odkud, s oblaky mnohými dešťovými, to zatměnilo, až i pohltilo slunce Siónu svítící, tak že mrákota přikvačila na Jeruzalém. Brzo hned slunce vzešlé z světla temného vyvedlo měsíc krvavý, s mračny zakalenými, hvězdami bledými, přívaly, bouří a hřmotem. Blahoslavení jste, kteří jste v Pánu odešli a vešli do pokojíků svých! O my bídní, když nemají(ce) stínu na širokém světě, nýbrž jako v širém poli krupobití to vystáti a paprslkování jak měsíce zarděného, tak hvězd zakrnělých trpěti musíme . . . Nepřestoupíš-li, hrdlo ztratíš, neb jsi rebel . . . Odejmou ti statek, živnost, zapoví řemeslo . . . Vypovědí tě z vlasti, vyženou z domu a dědictví tvého. Téžkáť jest věc toulati se po světě a nemíti místa, kde bys hlavu sklonil!145)
V době takové jest duše lidská podobna harfě, jejíž struny zachytávají každý tajemný šepot větérků, dřímajících v hloubi černých hvozdů. Kdo této zvláštní písni věků porozumí? Velcí mágové, prorokové nebo šarlatáni . . . kdo přijde v čas, kdy struny začínají se chvěli, kdo ztajený ton rozezvučí v silný hlas, kdo dovede hlásat nové jitro, jež zrodí lepši časy ... A třeba chaos předpovědí, třeba přímo orgie šalebných ujišťování, třeba proroctví něčeho zcela nemožného — duše lidská zvučí plně nepřerušitelnou píseň toho, kdo dovedl ve vhodný okamžik vycítiti a využiti toho chvění. A jsou to někdy zvláštní případy, upomínající na smutně proslaveného vykladače znamení Nostradamus, o němž šly verše: Falsa damus, cum nostra damus, nam fallere nostrum est, et cum falsa damus, nil nisi nostra damus — klam dáváme, když své dáváme, neboť klamati je-t naší vlastností a proto dáváme-li klam, nedáváme než své.
Přihodilo se ovšem velmi často, že prorok lepší budoucnosti, konce světa nebo návratu krále Bedřicha prorokovaného času se dočkal, aniž by
nenalézá se u Budovce něco o bratrstvu růžového kříže?< Pan Dr. Glücklich mi odpověděl jasně a zřetelně, že o tom nic nevi. Spoléhal jsem se na to — bohužel jsem byl sklamán. Hledaje později vyobrazení alchymistických nádob, prohlížel jsem Budovcův spis Gnomon apologeticus, kde jsem narazil k svému překvapení na polemiku Budovcovu s bratrstvem. Nyní jsem přirozeně přihlédl také k Antialkoránu a k Zlatému věku, abych stopoval Budovcovo hledisko. Nebyl jsem tedy nikým upozorněn na Budovcovy názory o bratrstvu a tedy . ani p. Dr. Jul. Glücklichem. Byl bych mu zajisté vždy vděčen, kdyby tenkráte odpoledne byl uznal za vhodné podotknouti, že Budovec tam a tam se bratrstva dotýká. Výtka mi učiněná obrací se takto proti němu samému.
145) Otázky kratičké a sprostné, z písem svatých ku potěšení a u víře utvrzení lidí křesťanských, nátisky a soužení v příčině náboženství snášejících, sebrané a k těmto časům nynějším velmi pohodlné a potřebné. Efez. 6. v. 84 ... Lukáš 21, v. 19 ... B. r., 12», ]. 23. Jungmann zná tisk pouze z indeksu (Příd. str. 524, č 90b). Jest lo jedno z těch napomenutí, která zvláště po r. 1623 jsou velice oblíbená, nabádající evangelíky ku stálosti u víře. Srv. podrobně tuto literaturu u Zíbrta, Bibliografie České Historie IV, při letech po r. 1620 v náboženské literatuře.
|
|
