Staročeští dudáci ve vojenské hudbě a dnešní dudáci u vojska skotského.

Obrázkovými časopisy českými kmitly se fotografie dudáků skotských, kteří statně nadouvají měch, aby podle jejich starodávné, domácí hudby vojáci při pochodech si vyšlapovali. Uvádělo se to u nás jako zvláštnost, jak záliby v hudbě dudáckých melodií využitkovalo vojsko skotské k úřednímu zavedení dudáků místo vojenských kapel moderních.

Můžeme se my Čechové také pochlubiti, že »národ muzikantů« dodává nejen dnes plukům rakouským dovedné hudebníky, nýbrž že dodával ještě ve, století XVIII. a na začátku století XIX. vojákům rakouským — dudáky české.

Dudy nejčastěji zaznívaly při vesnických zábavách. Není divu, že za této záliby i při kapele vojenské bývali dudáci. V Praze na začátku tohoto století proslul svojí pěknou hrou dudák, o němž píše Kra-mcriův Čechoslav, že je »rozený z vůkolí strakonické, za našich časů velmi oblíben při hudbě u pěchoty cis. král. tému šlechtice z Trappu«.1)

Jan Rulík se přeptával starých dudáků, kdo asi jejich nástroj zavedl do Čech. Vyprávěli mu o tom nezaručenou ovšem pověst o Šiku-lášovi. »Kdo první uvedl do Čech, jistotně se neví. Slýchával jsem od starých dudáků, že měl býti jakýsi Sikuláš. A poněvadž nevěděli nic více o tom Šikulášovi co povědíti, tak zdá se mi, že se v tom mejlí . . . Ten tedy hudebný nástroj, jakkoli jest vlastní nález slovanských pastýřů, jest předce mistrný a českým dudákům od svých předků dědičný. Pamatuji se, že z vůle jistého pána vojenského přes dvadcet dudáků z venku do Prahy bylo povoláno, kteří nočního času procházejíce ulice, na jeden a týž způsob dudali, až se každý nad tím spolu libým zněním podivil, zvláště na Staroměstském rynku, kdež jeden po druhém a zase všickni pospolu dudajíce, mistrně se zachovali. Stalo se to dne 25. července 1769. .. . Znal jsem sám zde v Praze jednoho dudáka, jménem Jozefa Hubra, vysloužilého vojáka, jemuž jinač, zvláště sedláci na Poříčí hospodou ležící neříkali nežli »Veselý Kubíček«; on byl dudák a mistrný, a proto vůdcem a ředitelem byl všech těch dvadceti dudáků . . .«2)

Tato zpráva Rulíková není vymyšlena. Vzpomínka jeho patrně se týká koncertu dudáckého v Praze, který nastrojil hrabě Harrach, jak o tom vypravuje zevrubně ve svých pamětech Jan Jeník rytíř z Bratřic :3)