»Pan hrabě Harrach, c. k. hejlman od regimentu knížete UUricha Kin-ského, kterýžto regiment tehdáž několik let v garnizonu zde ležel, v provozování svých žertovných kusův nešetřil žádného, ani osob z nejvyššího stavu. Ku příkladu : Když se paní manželky jeneraía UUricha neb Voldřicha knížete Kinský, proprietera téhož regimentu, při kterémž Harrach jakožto hýtman sloužil, té kněžny svátek křtícího jména přibližoval, vyslal jest Harrach 10 vojáků od své compagnie na mnoho mři okolo Prahy až do Prachynskýho kraje, aby mu všemožně veliký počet dudáků s du-dama ve vesnicích vyhledali a sem do Prahy přivedli, s tou připovídkour že těm dudákům jejich cesta a jen jedenkrát jejich dudání bude dobře zaplaceno. Též i také vychování jejich jak na cestě, tak i v Praze bude se štědře udělovati. Vrátivše se ty vojáci, jeden po druhým do Prahy,, přivedli sebou 35 dudáků, pro který Harrach již u Fabiánů na Koňským trhu velikou setnici najmul a spolu jejich vyživení u hospodskýho objednal. Maje teď Harrach dosti veliký počet dudákův, vypučil sobě z mnohých domův města 35 luceren takové velikosti, aby se mohlo v každý té lucerně na nejmíň dvě svíčky rozsvítiti. To vše maje pohotově, očekával teď tu noc před svátkem té kněžny Kinský; neboť tuto noc okolo 11 hodin byloť jest předsevzato, tej kněžně na rynku staroměstským před jejím palácem s toliko dudami, tak hřmotnpu hudbu neb tak nazvanou kassací prováděti. Tuto noc tedy před 11. hodinou přivedl jest ku konci Železný ulice jeden kaprál ty všechny dudáky. Kdežto již taky ty lucerny na zemi v pořádku přihotovené stály. A jak se led' jedna po druhej rozsvítila, přivázala se pevně na hlavu každého dudáka. Což ovšemť nemalé světlo vydávala . . . Přiveda pan kapelmistr svůj hudební lid až před samý dům kněžny Kinský, zastavil se. A teď se ta. tak nazvaná kassací s takovým řmotem vyváděla, že se to na vše strany ulic daleko a široko rozlíhalo.«

Na výstavě národopisné budila v oddělení »Pošumaví« všeobecnou pozornost místním odborem N. V. Č. v Strakonicích vystavená historická črta »Strakonický dudák«, sepsaná od Josefa Fikara, měšťana v Strakonicích, a k ní přiložené vyobrazení dudáka onoho od akademického-malíře Antonína Zellerína.*)

Stať nadepsána je: »Strakonický dudák u hudební kapely pluku č. 11. v Písku vletech 20tých tohoto století«. Sepsal Josef Fikar, měšťan v Strakonicích.

Sotva prý asi bude známa širšímu obecenstvu, ba i samému našemu mladšímu strakonickému i píseckému občanstvu ta dojista zajímavá historická zvláštnost, že skutečně v letech dvacátých tohoto století u hudební kapely čís. 11. pěšího pluku čís. 25. v Písku, tehda »de Vaux«, později »Trapp«, pak »Wocher« nazvaného, »Strakonický dudák« byl a že tentýž zde v Strakonicích r. 1820 dne 17. června v poledne císařovně Karolíně Auguste před poštou, kdež na její zpáteční cestě z Prahy do Vídně stanula, s touto kapelou na dudy hrál, a že si jej pak císařovna