str. 388
již předepsanou zkoužku složil na hlavní škole v Domažlicích. Koncem téhož roku vystoupil ale ze studií a s. z osmé gymn. třídy jeho nejstarší bratr Tomáš. Následkem toho5) změnil otec plán svůj, to jest nechat študovati syna Jana gymnasium a ustanovil ho pro stav učitelský, což Jana nemálo zarmoutilo; ale odporovati otci se neosmělil.
Učitel Blížejovský Bar byl velmi pilný, ale také přísný. O celoroční akoušee byly školní zdě kolkolem ozdobeny krasopisy za sklem v rámcích.6) Již prvního roku o visitaci pochválil pan vikář p. Pauli, arciděkan v Horš. Týně, Bittnera ohledně polepšení se v krasopisu slovy: >Ty bys mohl být již písařem«. Jednou přijda po neděli z Milaveč (na neděli v sobotu chodili jsme vždy k rodičům) dal jsem svou tabulku s vypracovanou početní úlohou do lavice, již mně soused můj smazal. I vyzdvihl jsem prsty a žaloval to panu učiteli. Tento nás vyzval slovy: »Beide heraus!« a musili jsme pak oba klečet 1/i hodiny na ostrých polenách dříví.
Co dozorce v druhé lavici měl jsem s ostatními žáky v tetéž i v 1. lavici povinnost, dávat pozor, aby v nepřítomnosti učitelovy chovali se tiše, což však jednou jsme opominuli a dováděli jsme s nimi. P. učitel vkročiv dopálen do třídy, trestal dozorce, a s. tak, že dal svému synu co dozorci v 1. lavici pohlavek, tento musel dát druhému podle sedícímu dva, ten opět třetímu tři, a tak to šlo kolem, já jsem takto byl dvanáctý ; dostal jsem tedy od^svého souseda 12 dokonalých pohlavků.7)
Kdykoli se otec můj učitele tázal, jak se chovám a učím, vždy jsem byl chválen, a přede jsem byl u příležitosti s jinými často bit.
Za dne jsme se učili s ostatními žáky ve škole a večír jsme dostávali úlohy z němčiny. Bydleli jsme u pana učitele. Po třetím roku zůstali jsme opět v Milavčíeh, cvičili jsme se u pana učitele Slavíka v hudbě na klavír, housle a klarinet; brzy jsme také hrávali každodenně střídavě na varhany v kostele. Mluvnici, slohu a počtům učili jsme se u pana P. Kaee-rovského, tamnějšího lokalisty. Po této přípravě a odbyté zkoušce na hlavní škole v Domažlicích šli jsme všichni 3 do tak zvaného kursu pro pod-učitele (tehdáš pomocníky) do Plzně, který trval pouze 6 měsíců.
Jelikož ale J. Bittner po odbytých zkouškách nebyl ještě úplně 17 let stár, nebylo mu vysvědčení co podučiteli vydáno, proto zůstal (Bittner) ještě také v běhu německém v Plzni.
Po obdrženém pak také druhém vysvědčení nastoupil Bttr. místo podučitele v něm. vsi Holejšovech,8) kdež vyučoval na utrakvistické škole po dva roky bez platu, pouze jen za stravu. O ostatní potřeby postaral se jeho otec. Učitel tamnější Hirsch byl velmi hodný pán a přál svému
5) Otec rozmrzel se, že syn jeho Tomáš byl z gymnasia vyloučen pouze proto, že dal děvčeti hubičku. Tomáš Bitner studoval velice dobře, ale vyloučení z ústavu přivedlo jej na dráhu písařskou; stal se později kancelistou.
6) Tehdy zvané předpisy.
7) Tento způsob trestání nazýval prý učitel »aflkhaut auf die Ploten«. Nechával žáky klečet na hrachu a polínkách, jichž více k tomu cíli měl zvláště při-ostřenýeh v zásobě. Žák, který Bittnerovi dal 12 pohlavků, byl kovářský synek hřmotné postavy a pádné ruky.
8) Holejšov, Holišov, farní ves v okresu stodském, hejtmanství stříbrském.
