poduöiteli všestranně.9) Přede ale nebyl tu Bttr. spokojen, an toužil, vzdělati se více a lépe pio stav učitelský; proto prosil otce, aby ho ještě dále podporoval, že by šel rád na vzorní hlavní školu do Prahy.

Aö otec toto jeho přání neřád slyšel, poněvadž již 4 starší děti odbýval, které ho stály as 8000 zl., takto peněžný majetek již docházel, přede ale přání toto synovi neodepřel, zvláště také proto, že mu předsevzetí toto pan P. Sloup, tehdáž kaplan v Staňkoveeh, ano i tehdejší vikář P. Krčma, farář v Krakově10) schvalovali.

My nyní žili tak jako jindy. Vojtěch pracoval, Jindřich až kupodivu stále doma ty hračky pasloval, že kolikráte si ani času nepopřál by se spokojeně najedl. A to vše by se mi zachoval, a já mu zato přál. Moje měla sestru mladší jménem Anna, a ta bydlela u její tety svobodna. Ta nás často navštívila, a hrozně sobě na tetu stěžovala, až plakala. Bylo druhou neděli po mým svátku na den sv. Havle, ona zase přišla, a tolik na tetu žalovala, mě to bolelo. Když sem- ten nářek nemoh déle slyšet, povídám: >Nechají toho, tu máji čtyři kroše přinesou od Šálku maz piva.« Dyž odešla, já moji zavolal do kuchyně, pravím: »Poslechnou, byl by u nich pro tu Annu plac.« Ona se zamlčela, pak pravila ano! Ona má jen slamník a peřiny stolici a truhlu, na to je tam místa dost. Tak je dobře. Když přišla, já ji pravil: »Poslechnou Anna, chtělili by bejt u Katy.« Ona: »O Bože s radosti.« Tak přijdou, třeba hned zejtra a najisto. Ona radosti až plakala, a s námi se rozloučila, a šla z radosti domu. Ale ještě ten večer měla s tetou nemilou hádku, konečně řekla, že ji vyhází. Ona mlčela, a ráno odešla, neřekla ani kam bez snídaně. Já dělal s Karlem večer do jedenácti hodin, tak sme ráno dobře spali, že sem ani nevěděl, kdy ona přišla. Posnídaní Karel šel do školy, a Jindřich ke své práci. Já pravím k ni: »Paní Katy, dou se mnou, já se tam k ním podivám.« Ona šla. Já tam vešel otevřel dvéře sáhnu do kapsy, vyndám špakát a měřím. Vidím že je tu místa dost. Pravím k ní: »Ta postel musí příjit pod to okno a stolek od tuď ke kamnům, a na tu postel přídou tři prkna jako podlaha. Až to udělám budou mít radost.« Šel sem k Zahrádkovům do ohrady, a koupil sem hodně široký dvoucouloví desíti loketní prkna. V domě byl stolař dal sem ho na tři díly přeříznout, a kraje ohoblovat. A jak to bylo hotoví prkna sem dal přes postel, a stoleček židli na to, na byl sem u samého okna. Když sem s tím byl hotov, tak sem tam mou