bezpečněji večer prodávat, nebo Vojtěch tej holce často ubližoval. A nyní měla maminku doma. Ale ubohá švagrová Anna, ta byla stále dnem i nocí sama, jako v tuhém' vězení.

Částka šestá. Kterak mnohý hodnosta, bez rozvahy v prchlivosti promluví, s čehož později v kajícnosti se omluví.

Byla zde již masopustní neděle, padal sníh. Já přišel s kostela celej zarmoucený. Moje se mně tázala, proč sem tak smutnej. Já na ní ponejprv opovrženě se podíval, a pravím k ní: »A ty se ještě ptáš, já myslel, že jistě budeme mít odavky, a ono s toho není nic, to mně tuze bolí.« Ona neodpověděla ani slovo, sedla si k oknu a dala se do pláče. Já pravil Jindřichovi: »Jdi, přiveď letu sem.« Myslel sem, že budou spolu mluvit, ale tenkráte se mně nepovedlo, nebo přišla celá uplakaná. Já se ji ptal, proč pláče. Ona na to dí, že ji mrzí celej svět, že tam je ve dne v noci jako ve vězení, na tom lešení jako na pině zločinec, když čeká ortel. Já ji pravil: »Vědí co, každý ráno přidou sem a šijou tady s ní až do večera, a nebude se žádnej stejskat.« To ouclnkovalo na obouch,že se brzy řehonily obě. Já byl spokojen. Neděle ta byla každý rok poctěná ve-přovinkou. Po jídle pravím: »Dnes tu můžou zůstat spát, já přidu ráno.« Ona zůstala na mně koukat, a tázala se mně, kam pudu, a kde budu celou noc! Já pravím: »Milá Katy, to sou za celej rok dva dny pro mně.« Ono ji to ňák nechtělo jit z hlavy. Okolo půl pátý já se sebral, a vzal sem na sebe plášť s kapsama. Tu teprve viděla, že du po hospodách něco prodávat. Ona byla již spokojena. A já za ty dvě noce prodal devět set masopustních žertovných výtisků, pod titulem »Bachusovo loučení a jeho kšaft.« Na to teprve ve čtvrtek přišlo z Pruska její vyhoštění i chlapce.

Já to hned zanesl k tomu pánovi. On pravil: »Umrlci listy jsou zde, teď si opatřejí křestní listy. A pak čím se jejich nevěsta zaměstnává, komu pracuje, a mnoholi vydělá, vše to musí byt na kolkách. Hlavně ale že má nevěsta nejméně 200 zlatých, a svědkem měšťanem potvrzeny. A co se týče jich, musejí také mit, s čímž se zaměstnávají a mnoholi vydělají.« Já pravím mu, že dělám hračky, a že tejdně desítku přece vydělám. Tak je dobře! A dar mě lístek z Magistrackým znakem, by mně byli vydání křestní listy. »A pak mně to přinesou.« Já dle mé možnosti opatřil křestní listy, vysvědčení od pána, co mu šila, též i co vydělá. Pak můj domáci pán ji dal také písemě, že má více než ty dvě sté. A já to potom, dyž sem to měl pohromadě, zanesl. Myslel sem sobě, že to již je všechno. Ale as tak za tejden přišel ke mě pan Gtvrtna a ptá se mně, jsem-li k tomu oprávněn, dělat hračky, a platím-li daň. Já odpověděl: »Ne, já pracují co dělník pro pána.« Udal jsem jméno jeho i bydliště, a on to si zapsal a odešel. Já hned běžel k tomu pánovi. On každej rok také bral panáky pěknější. A řek mu, co se mně stalo, a poprosil sem ho, kdyby něco na něj přišlo, že sem udal u něj vejdělek můj na 10 zlatých. A on mi přislíbíl, že mně to udělá. Ani tejden to netrvalo, dostal domácí pán, já a moje nevěsta obsílky, a ten pan hračkář taky. V určitej den sme se všechny dostavěli. Domáci pán dokázal, že peníze nevěsta má, a