že ten pán přijel v kočáře. Moje vzala klobouk na hlavu, celá se třásla, neb se domejšlela, že ty lidé a děti nás budou doprovázet, bála se pomluvy a hanby. Ale jak se zradovala, když sme vyšli z domů, vidí u samých vrat kočár, a kočí sejmutím kloboukem stál. A pán první pomoh mej do kočáru, pak i druhého, a pak sedli sme my. Naštěstí kočár byl krýtej, tak nás žádný neviděl. V několika minutách byli sme u kostela. Přijdem do zakristije, kněz se právě oblíkal do alby. Kostelník když byl s oblíkáním kněze hotovej, vešel do kostela a vyprázdnil pro nás stolici. Byli tam zevlující skoro děti, a my sme tam sedli. Pak byla sloužená mše svatá, a pak sme měli odavky. Po odavkách na mně požádal pan farář jen šest zlatých šajnu. A když bylo po zápisu vše zapraveno, tak sme sedli do kočáru, a ušli všem zevlujícím posuzovatelům, a jeli Bohem domů, kde již byla snídaně připravena. A páni svědkové zasedli bez zdráhání k stolu., A netrvalo to ani deset minut, páni svědkové za řeči se domluvili, čím se kterej zaměstnává. Ten mně posud neznámí pán, pravil ke druhému: »Já si nesmím na svůj obchod stěžovat. Já mám v Ječnej ulici obchod na střížní zboží, firma známá vůkol moje Heřman, to vede má žena, sám sem mistr krejčovský, a nejméně mám asi sto odbyratelu, snad od košile, arciť že na svěřenou, ale lidé právní.« Tu sem teprv věděl, kdo ten druhý pán jest. Tu přijde jeden kluk povídá, že kočár venku čeká. On kouk na hodinky, a praví: »Hodina umluvena je tady, pánové, musím jit.« Vstal a přál nám štěstí. My mu uctivě oba poděkovali. Děti mu líbali ruce, když mu holka líbala ruku, on se jí ptal kterak se jmenuje: Barbora! On se usmál, pravil mej ženě, by na tejden před jejím svátkem přišla k jeho paní, že jí dá na šaty, Mě strčil do ruky 2 zlatky. Pak donutil i druhého, aby se s ním svez, on to rád slyšel. Hned se s námi rozehnal a dal mi zlatku a odjeli spolu. Bylo půl desátí. Ale sotva, že odjeli, přišlo na mé slova, paní sousedičky nepostačili si dvéře podávat, se samým přáním, že to proně sotva stačilo. Teď se teprv vařilo a peklo pro nás. Já byl skoro hladověj. Žena si stále libovala, ten nápad pana Heřmana, že přijel v kočáře, nebo že byla tak sklíčena, jakýms si strachem, jako by šla na popravu, neu na kopulaci. Jen. skrze to posuzování a pokukování lidu zlých.

Vetchý arch, laskavě mně půjčený, má písmo vybledlé: Zázračný list patříc Václavovy Lu p a č o vý při Gonstantin Kurasier Regimentu, Klattau am 8ten Julý 826.

Tento list byl vlepen nad obrazem svat. Michala Archanjela v Římě, pod kterým Papeš Lev 4M nejvíce se modlíval. Žádný se ho nemohl dotknouti, než kdo ho četel, a neb vypsati chtěl tomu se sám otevřel, a naklonil, tak dlouho, až ho vypsal. Tento list byl psaný zlatými slovy, jenž