Při tom nenastalo však nijaké vystřízlivění u vystěhovalou, jež by je bylo vedlo k úvahám, jednali-li dobře, že opustili vše a vyšli ze země. Naopak, hořce to nesli, že všichni nekatolíci tak neučinili, že zůstávali v Cechách a odpadali. Bolestně zavzdychl M. Samuel Martinius z Dražova při přestupování kališnických mistrů universitních ku katolictví: Ach Bože, co že to měla ta slavná academia pražská za syny, tak-liž jsou jí a na ten-li konec přísahu činili . . .? Ale utěšoval se: Co po blázních, jímť se to hodí, snad svou filosofií čerta spokojí. Vyrojila se tu celá literatura léků proti přestupování a zůstávání v Čechách. »Kdo lne k statku bez míry, — snadně odstoupí od víry,« vykládá Trojan ve svém vzkazu ku krajanům a proto radí: Utecte se v svém odpadlství — vyhněte časně odtud preč . . . Odstěhujíe se v ta místa, — v nichž má průchod pravda čistá! — Prosím tedy přátelsky vás, — dokud máte příhodný čas — z Antikristova vězení — vyjděte hned bez prodlení. Tak radili všichni, zvláště však vystěhovalci v Uhrách, u nichž touha po vlasti není tolik: vyvinuta jako u vystěhovalou v Německu. Ubi bene, ibi patria . . .

Veškerá touha emigrantů v Německa byla upjata k jedinému bodu k návratu do své staré vlasti. Tam do zpustošené otčiny zalétala jejich mysl, když se modlili: Vytrhniž, Hospodine, hrdličku svou z pazourů a pysků těch orlů, ovečky své z úst lvů a z hrdla vlků hltavých, vykoupené své z vody soužení a ohně protivenství, svaté své od meče a vztek-losti šelmy, dítky z rukou mateře nehodné, krví jejich opilé.156) Slituj se nad církví svou ubohou . .. popřej návratu . .. Touha ta byla vzpruhou jejich činnosti i čilosti duševní, ba přímo podmínkou jejich života. Ozývá se v jejich stesku spoludruhům, v soukromých zápiscích, v dopisech k mocným tohoto světa, v modlitbě i ve zpévu, jí je naplněna celá bytost jejich. Návrat do vlasti drahé a milované, krví husitskou skropené, kde žili, pracovali, strádali a volně se k Bohu modlili, zní s celou svou sen-timentálností táhlým akordem ze všech jejich projevů, jako předzvěst elegické nálady národní hymny: Kde domov můj. »Pán Bůh rač to způsobiti, abychom mohli v své vlasti raději než mezi cizími zůstávati,« píše paní Kateřina z Valdštejna ; kdežto jiný vystěhovalee se utěšuje: Exul erat Christus, comites non Exulis hujus — Esse decet, cujus nos quoque membra sumus čili jak praví Kristus u Jana: Jest-li že mne pronásledovali, budou pronásledovati i vás.

Ve vystěhovalcích nebylo mnoho odporu a zvláště ne u luteránů, kteří v cizině brzo se zbližují a splývají s protestantskou církví, podléhajíce podle obvyklých sociologických zákonů záplavě německé, ač i jejich náboženství se musilo přizpůsobiti německému, více ceremonielnímu, kdežto v Čechách pronikla nechuť proti ceremoniím církevním i kruhy luteránské, nemluvím-li o jiných rozdílech. Bratři i kalvíni jsou i v cizině rozhodnější, avšak ani oni nevolají po válce, nýbrž po pokoji a míru, nechtějí jen válkou zvítěziti, třeba že slouží v řadách saských a švédských, zatím co ostatní vysílají vroucné modlitby za zdar jejich zbraní k nebi, jak