nemůže tak krutě trestati . . . Exulanti však nevyvozovali ze svého osudu žádných důsledků, nýbrž skláněli pokorně šíji svou před Hospodinem, podobni nemocným, kteří ztratili veškeru důvěru v pomoc lidskou a celou silou duše své obrátí se k Bohu. Těšili se na pomoc božskou . . . Bůh zjevuje milostivá znamení, jež věští červánky lepší doby, píše Martinius z Dražova malíři Dačickému a Jan Jiří Harant poznamenává s radostí do svého denníku, že se ukazují poslové Boží, napomínající lid, aby byl zbožný a pilně se .modlil, Bůh přece své věrné ze všech běd vysvobodí a nepřálely zarmoutí. Avšak čekali marně na ten čas. Bůh jich nevy-slyšel a jeden za druhým klesal v chladný hrob nepohostinné ciziny.

Předpovědi o vítězství krále Bedřicha k r. 1622 a 1623 jsou ve spojitosti také s astronomickými zprávami o setkám se Saturna s Jovi-šem v ohnivém znamení lva r. 1623.357) Astronomický tento zjev, hvězdáři předpověděný, mluvil ovšem pro všechny hadače a vykladače, kteří hlásali veliké' změny světa nebo i jeho konec. Tak jako bitvu na Bílé Hoře předcházela kometa a pád Fridrichův a vítězství Ferdinandovo předpovídala různá znamení, jako na př. vypadnutí lva ze štítu v Hoře, kde stál po straně dvouhlavého orla, tak věštila různá znamení a nebeské úkazy podle předpovědí velikou světovou přeměnu, o níž se hovoří v bibli. A poněvadž se nehody objevují denně v sta a tisících podobách na zemi, mohl býti každý náhodný nebo vybájený zjev a zvláště určitý hvězdářský úkaz pokládán za předzvěst nějaké pohromy. A divoká fantasie, která dnes na př. líčí v Pearsonově Magazínu v hrůzných obrazech konec světa po střetnutí se naší země s kometou, rozpoutaná a uvolněná bázní, jež snadno ze zárodku snění přeměňuje se v hrůzu, byla ovšem v nepokojné tehdejší době ještě větší nežli, dnes, ač na př. předpovědi o konci světa 23. března 1907 nebo obava před Jetošní Halleyovou kometou vynesly na povrch různé výstřelky bázní, vyvolaných mátoh, promrhání majetku, sebevraždy a j., tedy doklad, že podobné kulturně-pathologické jevy měly a mají dodnes svou epidemickou nakažlivost.

Předpověď o vítězství krále Bedřicha souvisí dále s politickými poměry současné Evropy. Jak z*námo, usiloval anglický král Jakub I., tchán Bedřichův, horlivě o zasnoubení svého syna Karla s katolickou princeznou španělskou. Přední jeho ministr Buckingham vyjednával po 5 let v Madridě o uzavření smlouvy, podle níž se měl protikatolický tlak v Anglii uvolniti, kdežto na pevnině měl poleviti protiprotestantský vliv Španělska. V důsledku tohoto jednání odpíral také Jakub hlavně pomoc svému zeti. Když se však r. 1622 vyjednávání o svatbu ztroskotalo a tím i jisté nepřátelství vypuklo, domnívali se mnozí, že se Jakub Bedřicha