k tabuli. Ač se Bttr. krčil pod lavici, aby nebyl vyvolán, přede ho pan učitel Führer, nehledaje dlouho, zavolal: P. Bttr. pojďte ven. Bttr. se postavil k tabuli, a pan učitel pravil: Naznačte hlavní 7miční akord do J. Když se tak stalo, poručil pan učitel, abych jmenoval, napsal a naznačil také číslicemi akordy z něho vyvozené, což jsem mimo ještě jiných úloh dosti dobře vyvedl tak, že mě tento druhého dne veřejně pochválil, řka: Herr Bittner, Sie haben mir gestem Ehre gemacht.

Kdo chtěl tehdáž býti přijat co kandidát učitelství na vzorní škole v Praze, musil se vykázat s vysvědčením z obou ročníků 4. třídy hlavní školy. Takové vysvědčení však chybalo Bttrovi., proto musil, když při přijímací zkoušce dobře obstál, o dispens u c. k. guberny zadati, již také na základě dobře odbytě přijímající zkoušky obdržel. Musil Bttr. ovšem, chtěl-li složit zkoušky pro všecky 4 třídy hlavní školy, velmi pilně na-vštivovat přednášky učitelů v těchto třídách. Kurs čili běh učitelský trval tehdáž 2 léta.

Professor Glückselig vydal právě toho času dvě německé mluvnice a s. menší pro 3. nižší a větší pro 4. třídy. Neřád dovolil, aby se kandidát (čekatel) z prvního ročníku již ku zkoušce z jeho předmětu (z mluvnice) hlásil. Proto se nemálo zlobil, když jsem ho o látku k praktickému výstupu prosil řka: Will denn jeder schon das erste Jahr die Prüfung aus der Sprachlehre machen? Já pak mu odpověděl trefně: »Herr Prof., ich habe mich besonders auf diesen Gegenstand verlegt« On na to : »Wir werden sehen.« Dovolil tedy, abych svůj praktický výstup (praktickou práci) přednesl; ale sotva jsem byl v pólu, řekl: Dost, a teď předneste žákům bez přípravy způsoby slovesa. Po tomto pak pravil, abych se tedy dostavil ku zkoušce theoretické. Při této bylo nás zkoušeno 15 a na mne přišla otázka obyčejně zřídka a s. jen tenkráte, když ji z ostatních kandidátů nikdo nezodpověděl. Toť se mně vždy dobře povedlo ; jen jednu otázku neuměl nikdo zodpovídat a já z počátku také ne ; ale mezi tím co postavil p. profesor otázku konečně na mě, v tom napadla mně pravá odpověď, a p. profosor pravil: Das ist das, a dělal hned poznámku ve své knížce. Měl jsem radost a p. profesor napsal pak také na vysvědčení Em.11) Při zkoušce z počtů napsal jsem tři úlohy k vypracování na tabuli. Tyto zdály se mi lehké. Když jsem byl s nimi hotov, osmělil jsem se, poprosit pana profesora, aby mi dal ještě nějakou těžší úlohu, že bych rád byl zkoušen pro všecky 4 třídy. (Někteří kand. dostávali vysvědčení jen pro 3, někteří také jen pro dvě třídy.) Na prosbu mou odpověděl p. prof. : Jen to nechtě být, já vás již znám.

Když jsem byl již třetí rok na ústavu co kand., zemřela mi před tím o prázdninách matka. Odebral jsem se tedy as o 10 dní dříve do Prahy, abych si opatřil nějaké kondice. Přijda ale do Prahy, zůstal jsem též nemocen ležet.

Když školy opět počaly a profesor Kincel měl první hodinu, četl jména, ptal se, kde je Bittner; řekl mu jistý se mnou bydlící kandidát: