Roku 1837 o prázdninách jsem se oženil. Roku 1838 se služné mé zlepšilo, bylo zvýšeno na 100 zl. stř. Roku 1839 zadal jsem žádost o místo učit. na hlav. škole v Lokti a 1844 o místo na hlav. šk. v Rokycanech,, ale na obojí byla místa tato zadána domácím kompetentům (žadatelům).

Až roku 1848 byla v Domažlicích zřízena dvoutřídní podreálka,. na kterémž novém ústavu obdržel jsem místo oo učitel gramatický, kterýžto byl roku 1861 rozšířen na 3 ročníky. V dřívějších letech, když. také rodina se hojně množila, pomáhala mi k živobytí neunavená manželka Anna rozená Vrzalova, s níž jsem žil šťastně 48 let. Tato se vyznala velmi dobře v ženských prácích (tak zvaném pucu). Měla také stále několik učenic.12) Já pak jsem mimo školy učil také v privátních domech. V letech as 1845.—46. a 47. učil jsem 5 dětí u hraběte Següra, jenž. byl v Domažlicích co finanční komisař. Jeho otec byl 1. komorníkem u císaře Ferdinanda. Pan komisař byl ženat, paní jeho byla Uherka a měli. 10 dětí, z nichž nejstarší dvě slečny byly u p. dědečka ve Vídní a pěti. z ostatních dával jsem denně 2 hodiny, a s. 1 v literních předmětech a 1 na fortepiano a s. za měsíční odměnu 10 zl. Paní hraběnka byla při vyučování literním vždy přítomna. Když byl tento jinam přesazen, dostal se na jeho místo jakýsi baron N. jehož dva syny jsem též učil. Také slečinku Irenu barona Riisťla jsem učil.

Přičiněním mým a mé manželky uhospodařili jsme si pěknou částku několika tisíc zl., tak že jsme při provdání dcer — jichž bylo 6 a 2 syni — mohli dáti každé 2000 zl.13) Hned jak jsem r. 1835 do Domažlic se dostal, byl jsem požádán od továrníka pana Michala Floriana, abych učil každodenně hodinu jeho mladšího syna Jiřího, kteréžto nabídnutí jsem přijal. Tímto nadaným a pilným žákem jsem pracoval po 4 roky. Když. pak byl Jiří dán na gymnasium do Klatov, slíbil mu otec, že bude-li premiantem, že ho za odměnu pilnosti vezme o prázdninách s sebou do Vídně. Jiří se skutečně pilně učil a byl také co premiant vyznamenán. Pan otec jeho splnil také slib stoj. Aby ale také měl pro mladšího syna svého jakéhosi opatrovníka než se z Uher navrátí (jezdil totiž každoročně do Uher pro vlnu) požádal mě, abych je s nimi a opatroval v dotčeném čase ve Vídni mladého studenta. Toto přání jsem milerád vyplnil. Zároveň nám, byl dán ještě k ruce je Vídni jakýsi mladý israelita Polák, rodák domažlický, který se ve Vídni všude vyznal a nás také na nejznamenitější místa uvedl. Toť bylo r. 1840. Pamatuji se ještě na místo »Augarten« zvané,14).