kdež jsme viděli velké rohaté jeleny, kteří nám z ruky rohlíky žrali. Mimo to byly tam plechové sochy, představující prosté muže áe širokými sedlskými klobouky, držíce v rukou plechovou skříň s otvorem, do něhož když jsme vložili 4 krejcar, poděkovaly se takto: »Vergelťs Gott.«

V těchto letech jsem dával přivát, hodiny též zde navštivujícímu -3. třídu hlav. školy žáku N. Forštrovi, (jest advokátem v Praze), pak A. Randovi, profesoru na univers, v Praze a dvornímu radovi (oba tito páni učili se velmi pilně). Později as r. 1850 dostal se do Domažlic na odpočinek pan baron Riistl, vdovec, měl jedinkou slečinku Irenu, již jsem iéž učil, a byla velmi pilná.

Roku 1852 bylo služné obou učitelů na podrealce zvýšeno na 400 zl. a roku 1861, když byla podrealka rozšířena na 3 ročníky, dostali jsme 2 starší učitelové — Bürget a Bittner po 500 zl. a 2 suplenti po 400 zl. (Pros a Kovář15). Roku 1869 dostali jsme po 600 zl. Za času mého zaměstnání na školách v Domažlicích odbývali a udělovali zde svátost biřmování a s. roku 1837 jeho bisk. Milost Růžička, po něm p. Lindauer a po tomto pak pan biskup p. Valerian Jirsík.

Účinkoval jsem na podrealce v Domažl. až do r. 1872. Když pak byla tohoto roku zdejší podrealka proměněna v gymnasium,16) přišel jsem na zdejší školu měšťanskou, kdež jsem vyučoval ještě až do roku 1876/7, pak mi byl povolen odpočinek s 920 zl. ročně. Sloužil jsem tedy u škol. celkem 46 let. Dětí jsem měl 12, z nichž 4 zemřely. Z ostatních 8 bylo 6 cer a 2 synové. Ze synů starších Josef jest revidentem c. kr. slátních drah u řiditelství v Plzni, mladší Jiří knihvedoucím ve Vídni. Nejstarší z cer má duehodenského tajemníka Arnošta Jichu, dvě jsou provdány za profesory v Rusku a s. 1 za prof. na universitě v Charkově Dra Jana Netušila a 1 za proí. na gymn. v Lubnech Klim. Hořínka, 1 za sládka Josefa Fastra v Španiel, v Madridě, 1 za odb. učitele Maxmil. Ledvinu, jenž r. 1887 zemřel, zanechav vdovu a dvě cery.17) Matka těchto bydlí u svého otce, vdovce od r. 1885. Šestá cera měla za manžela hosp. správce Václ. Eben-streita, od něhož ale v několika letech odešla a vedla obchod v knihkupectví, v čemž se velmi dobře vyznala. Vletech 1886—7 vycházely jakési spisy nazvané spiritismus, které velmi ráda četla. Ač jsem ji to co otec zrazoval a na možné následky upozornil, nedala si radit, až se skutečně smutné následky dostavily a ona se nachází od r. 1890 v ústavu cho-romyslných v Praze.

*

Potud souvislé zápisky učitele Bittnera. Měl-li v úmyslu ještě někdy pokračovati, či nemínil-li dále psáti, není známo. Konec zápisků jest náhlý,