kárníka Prášilovic Václava a Marii, synovce p. ßlätterbaura N..N., 2 syny pana správce Zubra, později 2 syny p. správce Kahlery z Vituně, Aloisiu ceru pana Nachtmana z Horš. Týna, Dieml, syna správce na Fuchshuti, Rittera Ant. syna důchodního na Bistřici, Ant. Randu, syna advok. na Bi-střici (nynějšího dvorního radu a prof. na univers, v Praze), Alex. Pru-šáka, syna zdejšího továrníka, Josefa Tragy, syna financ, komisara zde (předseda advokátní komory v Praze), N. Forstera ze Všerub (advokát v Praze), 2 syny Apltaurovic z Neiřka papírnikovic, Václava a Františka Engela z Horš. Týna, Horáka z Berouna.

Zdejší bývalá realka vzala počátek roku 1848 co 4. třída, 2 roční spojena se školou hlavní. Od r. 1848 byla dvoutřídní, roku 1861 stala se třitřídní, ježto pak v roce 1872 změněna byla v nižší gymnasium. Na tomto ústavu účinkovali učitelové : Václav Červený co technický učitel do konce r. 1852, Jan Bittner do 1. dubna 1872, Martin Felix co suplent od roku 1853 do r 1857, Václav Bürget od r. 1853—1865, Jan Čapek od r. 1857 co techn. suplent, od r. 1863 co učitel do 1867. Antonín Srna co učitel přírodovědeckých předmětů od r. 1861 do r. 1872. Ferd. Pros co učitel němčiny, dějepisu a zeměpisu od r. 1861-1872. Když onemocněl 1865 pan Bürget, zastával místo jeho co suplent jistý N. Sponda. —

Jak z uvedeného vidno, stopoval učitel Bittner v zápiscích život svůj od chlapectví až k vysokému stáří, zanechal v nich památku na život učitele z 1. pol. XIX. stol. a podal i mnoho zajímavostí z oboru školství té doby. Na hřbitově v Domažlicích našel konečně tento horlivý, tichý pracovník na roli školské po záslužném životě stálý klid, a prostá deska oznamuje jen, že byl učitelem a 90 let stár. Řádů a vyznamenání se mu nedostalo. Co v těchto 46 letech vykonal, a jak plnil obtížný úkol sobě přidělený, jakým byl otcem, učitelem a člověkem, to vypravují ti, již byli účastni jeho práce. V srdcích svých žáků zanechal jistě vděčnou vzpomínku. Ve svých zápiscích vylíčil, jak těžký a na strastí nechudý byl už jeho život studenský, jak toužil stále výš" a jak krušné byly počátky jeho učitelské dráhy. Podal takto příklad o ceně vytrvalé práce, která prostého muže z lidu povznáší do první řady pracovníků národních. I o jeho rodném domku platí slova: Chaloupky naše, buďte požehnány!

V Kamýku nad Vltavou jest panský dvůr. Tam byl šafář Chuchle za dávných let. Tento všemohoucí pán za roboty chodíval, jakož i jiní šafáři z ostatních dvorů a mistři ovčáci, na panství Vys.-Chlumecké k řízení. Tam bylo dominium, moc a právo, kteréžto slovo tehdy znamenalo lavici a hůl s mušketýrem. Šafář Chuchle byl u řízení. Po poradě odešli vyvolenci obyčejně do hospody u Pešků. To byla jediná hospoda