O mocných modlitbách a požehnání proti bouřce.

Náboženské sekty XV. a XVI. století zanechaly na Volyňsku mnohé stopy, jež hlavně ve větším počtu pověr na tomto kraji dosud patrný. Máme o nich zprávy současné i pozdější, hlavně z doby reformační. Kněz podobojí, známý Václav Rosa, hned na počátku svých bohatých Zápisků1) zaznamenal: V tom času měl sem kuchařku, babu z Písku, starú. A ta pravila, že za její mladosti v Prachaticích slepice, když kuchaná byla, měla v sobě dítě. Druhé pravila, že v jedné vsi u Bavorova blízko žena nějakú věc velmi mrzkú porodila, co nějakú čepici živu: a hned vypadši z ní běželo pod lavici maje šest noh. (R. 1517—20.) Na osadě předsla-vické nacházeli katoličtí missionáři lidi i pokročilejšího věku, kteří neznajíce základních pravd náboženských, ač před tím s dostatek byli poučováni (v 1. 1622—1640), modlívali se sice, ale směsici rozpodivných modliteb s přídatky i bludnými, tonouce ve spoustě zvyků pověrečnýeh, také velmi směšných. V těch kolem r. 1660—1680 posilňovala je nějaká žena od Prachatic nazývaná: Německý Pán Bůh — zjevno, že Němkyně — a její neúnavný pomocník Jan Duha z Vejrova od Husince, znamenitý zažehnávač bouří a krupobití i vůdce zaklínačů téťo pošumavské krajiny.

Když missionář Jan Cardelius (r. 1685) pro škodlivé pověry přivedl Duhu do vězení, jeho přívrženci ohrožovali život kněze. Marně je Cardelius laskavě i důrazně napomínal veřejně i soukromí, aby se k těm podvodníkům neutíkali. Duha propuštěn byv z vězení ve svém počínání neustal, maje z toho výživu. Ostatně žilo podobných zaklínačův i v jiných krajinách dosti. Missionář ve své zprávě na představené řádu jesuitského2) podotýká, že takoví lidé neustanou dříve, dokud světskou mocí nebudou zkroceni. Prostý lid že by snadno odvykl pověrečným prostředkům, kdyby byla každému, kdo by byl při užívání jich přistižen, uložena peněžitá pokuta ve prospěch chrámu. Zajímavo, jak jesuita chtěl pověry vykořeniti. Prvně dokonalou přípravou ke zpovědi, vlídnými slovy, almužnou, ale rozdával též mezi lid různá čtení, v němž se mohli dočísti, jak by měli ctíti a vzývati svaté, rozšiřoval veliké množství růženců, obrázků, tištěných modliteb, zrn sv. Johanny, dával zdarma katechismy a v týdnu velikonočním vystrojil pěkný Boží hrob. Také konal obvyklá processí ve dnech prosebných a o Božím těle. A výsledek — práci se nevyrovnal. Ohlašuje sice kněz, že na Práchensku okolí volyňského v témž roce (1685) nenalezl haeretika, ani závadné knihy, leč referuje, co se mu přihodilo v Předslavicích. Když po dvouměsíčním vyučování osadníkům, «těmto obrům s dětskou duší«,