láno a jíž máslo se nechce utlouci, v lese »jelení skok« (srdečník), spáří ho a tou vodou vymyje dobře soudek, v němž se vrji aneb máselník, v němž se máslo tluče. A tím je kravičkám uřknutým nebo uhranutým opět pomoženo.

Pověry svatojanské. Ze svato-janského ohně vezme se uhel a položí se do zasetého lnu, někdy také do zelí, aby je mušky nehubily.

V den svato-janský jde děvče před slunce východem na louku a utrhne si svato-janské kvítí (kopretinu, Chrysanthemum). Potom vytrhuje z korunky bílý lísteček květový za lístečkem, říkajíc stále: »Chalupa, zahrada, statek, mlýn.« Které slovo připadne pak na poslední vytržený lístek, majitele takové usedlosti dostane za muže. Na př. připadne-li na poslední lístek slovo: chalupa, dostane chalupníka, jestli mlýn, bude mlynářkou atd.

V noci svato-janské kvete kapradí zlatým květem. Kdo tři květy utrhne a jde s nimi k místu (starému hradu, skále atd.), o němž se vypravuje, že tam poklady jsou uschovány, a dotkne-li se těmito květy zlatými třikráte toho místa, otevře se toto místo a poklady se objeví. Ale at chrání se promluvit a ať dá pozor, aby mu některý zlatý kvítek nevypadl. Kdyby se mu to přihodilo, zle by bylo. Se všech stran by se přihrnuli naň skalní duchové (kováříčkové) a usmrtili by ho.

Oblíbeného rýmovníka staročeského, Tobiáše Mouřenína, skladatele her divadelních, poznali čtenáři Českého Lidu v otisku textu i obrázků z duchovní hry »Věk člověka«, který jsem uveřejnil v Českém Lidu XIV. se srovnávací studií, jak použil Mouřenín (jako bylo jeho obyčejem) cizí, německé předlohy. Druhou skladbu divadelní Mouřenínovu, Historii kratochvilnou o jednom sedlském pacholku a o poběhlém židu, uveřejnil jsem v knize Jak se kdy v cechách tancovalo, 1895, rovněž se srovnávací studií, jak použil Mouřenín cizí látky o zázračných housličkách, při kterých každý musil tancovati, pro českou pověst a hru.

Ohlas třetí skladby Mouřenínovy, hry Vejstupný nebo také Vejtržný syn, původně vydané v Praze r. 1604, ozývá se v masopustních hrách po venkově českém, jak jsem je uveřejnil v knize Masopust držíme, 1910 a Masopust Karnaval z Koblihovic, 1910. Rovněž došly dotazy, kde možno celou skladbu čísti, aby se mohla provozovati při zábavách lidových. Řídě se tímto přáním, otiskuji tedy také třetí hru divadelní Mouřenínovu a sice z přetisku z polovice věku XVIII. O původu této hry, o cizí její předloze podám pak studii zvláštní.

»Vejstupný syn« otištěn společně s uvedenou hrou o sedlském pacholku:. Historie kratochvilná o jednom sedlském pacholku, kterak u sedláka za tři groše tři léta jest sloužil, a o poběhlým židu: Přidaná jest k ní také pěkná komedie v čtyřech osobách. Vytištěná roku tohoto.