str. 443
Začíná se komedie příkladná ve čtyřech osobách, kteréž tuto jme- • nované jsou. Náman, otec. Ruprecht, syn. Ramýnko, poehlebník. Davnužka, děvečka.
Actus první.
Otec.
Ruprechte můj milý synu, Prosím tě v tu hodinu, Trošku mi doma poshovej. Bude hned oběd hotovej.
|
Syn.
Což mám vždy doma sedět, A vám mezi zuby hledět, Musím mezi lidí jiti, Jsem zván, budem hody míti.
|
Ra mýnko.
Nic mi se nechce dařiti dnes, A již sem chodil leda kdes, Tuším, že jsem navopak vstal, Aneb sem příliš dlouho spal. Hen Ruprechta s otcem vidím, Půjdu k nim, oba vošidím. Zdař Bůh páni, co děláte; Smutní jsouc co se hněváte?
Otec jakoby neslyšel.
Milý synu poslechni mne, Aspoň jednou toho dne, Pojď domu medlé Ruprechte.
|
Syn.
A vy mne dnes spokojeni nechtě, Musím dnes sobě povolit, Půjdu, prv dám se voholit.
|
Ramýnko.
Snad chcete k bradýři jíti, Co vás nemám provoditi. Znám jednoho mohu, říci, Udělá vám vlaskou itici.
|
Otec.
Synu nechceš poslechnouti. Můžeš na mně vspomenouti.
|
Syn.
Právě ješto jest na koho.
|
Ramýnko.
Poďte a zanechte toho,
Co se s tím starcem hádáte,
Zdaž lepší rozum nemáte.
|
Syn.
Ještě abych s nim doma jedl, Chce i děda přivedl, A kterak mám s nimi sedět, Já nemohu na ně hledět.
|
Ramýnko.
Znám já dobře, co jsou staří, Lee jakous bryndu navaří, Jez pak s nimi a pí na to, Mohlby dát hrdlo za to, Šetře vy pohodlí svého, A nechtě blázna starého. Zdaliž tu není kde jíti. Lepšího bydla užíti. Mezi pěkné panny půjdem, Při nich vši tesknosti ujdem, Byl jsem včera v jednom místě, Tam mi se líbilo jistě, Měl sem, že jsem v samém ráji, Tři sestry tam pěkné hrají, Na instrumentu na citharu, Na loutnu, a jdou po páru, Nejmladší tak jest spanilá, Že mne všeho omámila, Umi všeliký hry hráti, Komu chce špás udělati.
|
Syn.
A proč se pak tu meškáme, Co na toho starce dbáme, Nechť sobě tu doma sedí.
|
Ramýnko.
Poďte, a. jen po vás hledí. Otec.
Nů nů synu hleď jen svého, Právě jsi našel dobrého, Vspomeneš věř mi na otce, Byť bylo třebas po roce.
|
Ramýnko.
Vspomene, dovedeš toho, Nech ty mu jen statku mnoho.
|
Otec jde pryč.
Syn.
Hněvám se, až bolí kosti, Mam s tim starcem čerta dosti.
|
|
|
