Ke dni sv. Mikuláše lze zase dostati pečivo představující buď Mikuláše, čerta neb jiné panáky přibližné délky 42 cm. Pečivo zobrazené,jakož i dušičky a Jidáše pocházejí od pekařů v Roudnici: J. Jansy, Jos. Kautského a V. Kujala. Přikreslené menší dárky mikulášské jsou vesměs po domácku zhotoveny, jako: švestkový čert s jablkovou hlavou, přeslička, různá zvířátka z hlíny na špejlových nožkách zastrčených do hliněných podstavečků, třesolky s hrachovou pučálkou, ježek (svět), zahrádky a jiné drobotiny. Jak vidno, tvoří hlavní podstatu těchto výrobků mimo švestky, ořechy, mandle a kaštany, zejména jablko. Příkrasou těchto hraček jest zastrčená ratolest zimostrázová; pozlátko zvyšuje svým leskem celkový dojem.

Částka osmá, První strasti po odavkách, prvně svatý křest, a pak pronásledky od 81. Cis. král. policije, skrze jejího syna, by měl domovský list, s Pruska s Dančiku. Ještě nebyly dvě hodiny, když byla naše domáci hostina připravena. Ale zrovna jako na zavolání, přišli také domu velký synové. První čest vzdali matce, těmito slovy, pozdrav je Bůh maminko, a políbili ji ruku, neb byli od svých mistru dovolení. Já měl s toho velikou radost, že mám zase jednou celou rodinu pohromadě. Petr, Vincenz, Vojtěch, Karel, Jindřich, Baruška, má matka, ženina sestra Anna! Já a moje žena, aby sme mohli zasednout k stolu, museli sme se dvě židle přivipučit. Tedy nás bylo pospolu deset, bylto skutečně přátelsky obéd. Toliko chybila sem moje sestra s rodinou svou. Toho dne jsem byl zajisté veselí, a tak jsem se s nimi až do sedmi hodin srdečně bavil. Na to se matka má první odebrala. Pak také i synové, poděkovali za vše, mně i matce políbili ruku, cos si ona kladla za velikou čest, a pak s Pánem Bohem odešli. My ještě asi hodinu pospolu lecos rozmlouvali. Švagrovej, její sestře, řekl jsem by se s toho sklepa, druhý den k nám přistěhovala: Neboť ji dávno, jedna žena s dcerou žádali, kdyby se jednou stěhovala, že to příme. Neb byla tam na tejden v podnájmu. S tím pádem se to mohlo stát. Ona s toho měla radost, že bude zas okolo své sestry, a s potěšením odešla.

My sme se po modlitbě také všechny na odpočinutí odebrali. A tak sme ten den našeho sňatku s pomoci Boží, dokončili. Druhého dne ráno, já šel po svém živobytí, a při tom jsem šel taky zvát družičky na Svatou Horu, bych to měl již v pořádku. Děvčata sem zval do kostela na Poříč, k svatému Josefu, též i známé lide, v půl paty, že bude čtená mše svatá. I kdekoliv sem hrál, a někteří se mně pláli, jednal sem k svatému Josefu. Tam sem ale to dříve neoznámil, panu kardinálu, neb sem věděl, že mě vždycky procesí dovolí. Přišel sem domů před pátou. Švagrová byla již u nás, a prosila mě bych ji pomoh kufr přinést, že je s paní domáci