vyrovnaná. Já šel s ní pro něj. A ten truhlář odkoupil ode mě tu fošnu rořezanou, to se rozumí, že sem mu na ní slevil něco. Teď to bylo u mně v pořádku. Přišel večer, tu přišel pro Vojtěcha od mistra pana Vejroska dělník, aby v pondělí přišel do díla. Já slíbil, že ho pošlu. A on dal 'z rozhoru vejpověď.

První nesnáz. V neděli jsem šel k svatému Josefu k panu kardinálovi (kvardianovi), a snažně jsem prosil ho, by mě dovolil jít s tohoto

chrámu Páně na Svatou Horu. On mně ale nedovolil, že jsem měl dříve přijít, než sem to lidem oznamoval, že nejsem tam pánem, a docela se ani uprosit nenechal. Přišel sem domů, ani slovo sem ženě neříkal, toliko když se mně ptala, tak jsem jí řekl, že mám všechna v náležitém pořádku. A celí ten čas sem se o nic neucházel, neb jsem nevěděl od který strany to pochází, a toho vskutku byl vinen já sám. Byla tu Boží neděle, já měl jindy korouhve a sochu Rodičky Boží jistě večer v sobotu v kostele, a dnes to bylo ještě doma. Teď jsem prosil Boha, by mi dal vnuknutí, co mám dělat. I po nedlouhém přemítání, šel sem k těm matkám a žalostně jsem je prosil, a hned jsem jim řek, by šli pana kardinála zamně prositi. Ty se toho také lekly, neb je ty děti stály peníze. A okolo půl třetí, již byli všechny ty paničky s dceruškama v zakristiji, a pater šel pro něj. On přišel, všechny ho obklopili, a jedna více než druhá prosili. A on mně udělal malé kázání, bych budoucně, bez jeho vědomí nic nerozhlašoval. A při požehnání ohlásil, že zejtra ráno v pět hodin bude mše svatá čtená pro poutníci, jenž jdou na Svatou Horu. Já pak sem těm paničkám poděkoval, a snažně je za to prosil, by to žádnému neřekli. Ještě nebylo šest hodin, již byli korouhve i Panna Maria v kostele, a kněz,

Č. 3.