tak v půl osmi přišel sem domů. Všechny mně rádi viděli. Já s potěšením jim vypravoval, jak se mně vedlo, a vroucně děkoval Bohu, a Nejsvatější Panně, že mě ráčili tak hojně skrze ruce dobrodinců požehnati. Po večeři mně žena podala obsílku, od okresního cis. kr. komisařství, a pravila, že jsem měl dostavět hned v outerý k panu komisarovi, že právě v pondělí obdržela lístek. Já prohlížím obsílku, psáno bylo, bych sebou přines můj popisní list, a její domovskej list. Já nemoh skoro starosti spát. Druhého dne v určitou hodinu sem se dostavěl. Slavní pan vrchní komisař, vzal odemě obsílku, a praví: »Vy ste se oženil, tak'vaší ženy domovskej list

Č. 5. Čert Mikulášský.

Č. 6. Pečivo Mikulášské.

zůstane zde, teď je Pražka. Ale ten syn Jindřich po jejím zemřelím mužovi, patří do Pruska až do Dančíku, ten musí mít, od tam tujd svůj domovskej list. Pište tam za měsíc musíte ho mit, a když ne tak vám ho tam pošleme postrkem, hleďte tedy brzy.« Můj arch mne vrátil, můžete jít. Přijdu domů, a vypravuju ženě jakej mám osud skrze Jindřicha. Ona mně hned prosila, abych tam brzy psal, že dobře vím jak si ty páni, tam dají se vším na čas. Dala se do pláče, pravila: »Že by to byla její smrt, kdyby ten chlapec měl přijít od ní postrkem, a kam by se chodák obrátil, že tam žádného nemá.« Naříkala co by tam ten ubohej chlapec mezi cizími skusil. Já ji pravím: »Nenaříkej, to se nestane, páni musejí tak přísně jednat, lidé mnohý jsou na takové věci velmi nedbalí. Já ti zato