stojím, že do Dančíku psát nebudu, a toliko doufám Boha, že to dokážu, že se stane Pražákem!« Ona: »Ó kdyby to Bůh ráéil dát.« Bylo po jídle, a já povídám k ženě: »Pamatuješ kdy byl Jindřich křtěnej?* Ano. Já šito zapsal, a kde byl křtěnej ? Žena: U svatého Ducha. Žena: A proč to vědět chceš? Ja povídal proto, že ho musím mit. A oblekl sem se, a šel k svatému Duchu zrovna do fary.

Č. 7.

Přijdu tam pan farář se mně tu táže co si přeju. Já mu pravil, že bych prosil toho chlapce o křestní list. On se mně tázal hned, k čemu jej potřebuju. Já mu tu hned vysvětlil celé mé mínění. On mně výslech, pokrčil ramenama a pravil: »To milej muži pude asi stěžka, leda jesli máte ňákeho dobrého přítele, tak se dá něco dělat, nebo to stojí peníze, kdo chce bejti zdejším.« Proto přece ho napsal a požádal zlatej stříbra.

Č. 8

Přišel sem domů a tu sem ji teprv vypravoval, co všechno musím v ruce mit, než zadám prosbu k slav. Majistratu by byl za Pražáka přijmutej. Druhého dne po škole šel sem k učiteli prosil sem ho o jeho školní vysvědčení. Rek sem mu k jakému cíli to potřebuju. On moje mínění schválil. Já ale hlavně nezapoměl dříve než bylo péro v ruce, pěkný tři dvacetníky vtlačit. Zato ale ze všeho měl psáno velmi dobře. Já ho prosil by