Ochotné otevřu list, a čtů, ono to bylo, že je Jindřich přijatej do Prahy ....... Hned druhý den sem šel na policiji, a ukázal sem,

že mu není více třeba domovského listu, že je nyní usazenej Pražák a občan. Díky Bohu, jedna starost byla již odbyta, která nás oba velice tížila, a jiná přišla. Petr dostal za pyuöenou. Tu bylo opět potřeba peněz zavyučenou, také ňáké šaty. Byla to povinnost otcovská a poslední. Po vyučení stoup jinam do práce, kde byl co pořádnej chasník vážen, nebo u lehrmistra je pořád jen ty, a to ho netěšilo. Počal měsíc Srpen žena pořade postonavala, no co naplat. Nebyla doma sama jen z dětma, byla iam její sestra, já mohl aspoň jit bezpečně z domu. Bylo to právě osmého srpna okolo osmi hodin, já se chystal z domů, poněvadž třináctého sem se chystal do Staré Boleslavy. Nyní ale s povolením kněze od sv. Josefa zase, a tak sem si chtěl obejit ještě ty družičky. Žena ale praví: »Prosím tě Franc nechoď nikam mně nejní dobře.« A sestře svěj pravila, ty udělej oheň a dej hrnce s vodou, na kamna. V pár vteřinách sme tu byli. Já vzal žbán a Barušku za ruku, a šel sem k Šalkovům pro pivo. Než sem pomalu přišel co vidím, moje z postele podává mně v peřince kluka. Tu přišel Karel ze školy. Babička se napila, thé uvařila, poručila švagrovej co má dělat. A vše uklidila, pak odešla... Já povídám k ženě, jak je jí, a ona mi praví: »Dobře a že má hlad.« Já pravil mužuli jit z domů. I s Pánem Bohem dí. Já si odpoledne ještě ten den obešel ty družičky. A když sem viděl, že to je v pořádku, šel sem rychle domů. Vejdu do pokoje co vidím má žena sedí na posteli hrnek polívky v ruce z nudlema, a jedla. Já povídám ze smíchem, jen si něco udělej. Ona pravila na to vesele : Dít sem od rána nejedla. Druhého dne ráno, švagrova uvařila kávu, a já šel hledat kmotry. Ale Bohu žel až do večera sem chodil po všech mých známých a kmotrách, všade sem byl odbytej pod všelijakou vejmluvou. Já byl celej zoufalej. Druhej den ráno řek sem paní babice, že dnes ve tři hodiny pudeme ku svatému křtu. A hned sem ženě vyjevil své minění. A po snídaní šel sem do druhého domů, kde bydlel starej měšťan, a velmi čistě se nosil. Poprosil sem jej, by mně šel za kmotra, že mu dám na to do kostela. On pravil, že nic nechce, ale nic dát nemůže. Já mu dal tři desetníky by měl pro babu. Pak sem šel na trh k jedné máselnici, tej sem vyjevil mou strast. A dala mně hrudku másla mezi lupení a pak do několika papíru zaobalila a slíbila, že ke mně přijde. Já to doma ženě vypravoval, dal sem jí to máslo. Ona jsi utřela očí, byla zas potěšena. Sotva byli dvě hodiny přišel kmotr, na to brzy paní máselníee. Pak šlo se do kostela, z něhož sme ženě přinesli Josefa. Po skrovné hostině se oba poroučeli. Kmotra ji dala do vínku, že by to nebyli ani dva nedali a slíbila, že ji něco pošle a babě taky. A oba odešli. Moje z radosti vyplatila babu a tak nás Bůh v té tisní veliké milostivě sílil.