sedmého domů, a tam se mně jich ze sta nedostalo. Ještě neminul tejden písně byli prodaný. Já jich dal ještě jeden tisíc tlačit, a kde jsem ještě nebyl všade sem prodával. Byl sem zase jako kdy jindy u ctěného obecenstva oblíbeny pěvec.

Pomalu se blížili Vánoce. Já nechal hraní a zdělával moji zásobu panáku. Poněvač bylo chladno, okna uzavřeny, můj zpěv nebyl slyšet, a ten ňákej krejcar co sem dostal denně, bylo nejvíce asi dvanáct krošu, za to mi nestalo. Těch hraček sem měl tolik jen co v loni, ale bylo za to přece pár zlatých, aspoň na dříví a brambory. Pak jsem si po mejch známých roznes i po hospodách kalendáře několik tuctů. Díky Bohu, vedlo se mně mnohem lépe nežli v loni. Vojtěch se domů, ani neokázal, jen si poslal s psaníčkem, jedného muže pro šaty. Já mu to poslal po ženiněj sestře. Byl proti nádraží u Marjanského obrazů, vedle vojenské pekárny, a měl se velmi dobře. A Jindřich si také liboval. Tu sem měl o dva jedlicí méně, tak jsem na tu zimní potřebu měl, poněvač sem mé panáky taky prodal. Vánoce a nový rok, jako zpěvákovi také mně od pánů a paniček, něco přines, za to díky Bohu. Přišel masopust, já nikam ani jedinej krok neudělal. Byl sem stále doma, dělal sem papírové čepice. A lidé je po hospodách a kde byli jaké bály roznášeli, a po šestáku prodávali. Ode mně je měli po sedmi krejcarách. Já je nemoh postačit dělat, a tak jsem se první zimu udržel doma, že sem se nemusel po trhu a po kavárnách dnem noci za pár krejcarů zimou třásti.

Částka desátá. Hrozná msta tajná pro mně chystaná, a předce byla zmařena. Ten kdo v Boha se důvěřuje toho Pán Bůh ochraňuje.

Konečně se přiblížil opět sváto postní čas. Já pilně zase doma pracoval, jesli mně Pán Bůh zachová, abych toho měl více nežli v loni. Na rynk ku pouti svatého Mikuláše, a na Vánoce. A uminil jsem jsi, že ani hodinu nikdy nezmařím, pak že pomůže to svým časem tlačit. V pátek sem konal svatou křížovou cestu u sv. Petra na Poříěi, a ve středu u svatého Štěpána, a v neděli u Trynitáru, místo u sv. Trojice v Podskalí, neb si to vyžádal u pana faráře jeden nábožnej obchodník v dříví. A já byl spokojen, nebo u Trynitáru sem měl velký dobrodince, i pan farář mně dal každou neděli dvacetník, a jedna hraběnka taky. Asi čtvrtou neděli, šel sem pana faráře prosit, by mi dovolil v Květnu vyjit od tůjd s procesím na sv. Horu. On pravil: »I z velkou radosti, jen si to dobře spořádejte, a já vás darmo vyprovodím.« Já ho teda prosil, jesli bych si moh to dát vytisknout, jako pozvání na pout. Že dám si k Velkému pátku tisknout modlitbu umírání Pána Ježíše a tam na sv. křížové cestě, že ty modlitby budu rozdávat. A to pozvání by bylo dole tištěny. On tu modlitbu přečet a to pozvání velice ji schválil, a pravil: »Ten samy rukopis dáte zrovna do tisku?« Pravím ano. On dal nato svůj farní sigl. Já mu políbil ruku a poděkoval. A pravil, že to na čtrnácté dní před pouti ohlásí, a až ty modlitby budou tištěné bych jich mu také několik přines. Já s radosti běžel do tiskárny, a dal sem jich celej rys tlačit. Těšil sem se na to slavní procesí a jak jsi to krásně spořádám, že vemu sv. Annu