a sotva, že sme se spamatovali, hned v druhém roce opět ty Národní listy, ale trvalo to pár dní, a odvolání to zase napravilo. A nyní v tře-ším roce, opět zase třetí rána, a ta je nezhojitedlna tu nezacelý zádnej nežli jedině Bůh. Dybys íedy hned zůstal doma a záhy ty peníze vrátil co máš napřed od vozův a řekl, že si nemoenej, ty paničky a ty matky těch družiček nedělali by si žádné outraty. Ale jaká s toho pojde pověst, to nebude nikdy k odvolání.« Já celou tu její mluvu výslech, nebo její každičké slovo bylo pravdivé, ale jen to sem notně se na to hněval, že ta pověst nikdy nebude k odvolání.

Pravím: »Prosím tě ženo jak to myslíš.« Inu tak, ty máš nepřátele, a ty sou tuze nábožní, některé třeba poutnice a mají na tebe zlost, že s tebou de více lidu, aby se zpěvákovi přilichotili. Tu farizejskou přetvář-nosti, mluvili k němu, jen pohlednou, ten Haisz před námi má tolik lidu, a s námi de kněz předce, a není nás ani polovice, proč mu to nezakážou. On jim třeba odpověděl, že nemůže lidem v tom bránit? Oni? Ale jen si povážejí, co on jen od lidu vybere peněz na modlení, nejní snad jedné ženy, aby mu něco nedali, a oto jsou oni i velebnej pán okradeny. On ať si chodí s flašinetem a prodává svoje písničky. A když oni si to nezakážou, tak mi se jednou o to samy pokusíme. A letos se jim k tomu dala látka, některá tam na Petříně koupila si tu modlibičku, a pozvala pár sestřiček lásky bližního, a běželi do Tejna. Z radosti žádali, by se sem psalo, aby ti procesí nedovolili. Takový je to milej muži, a proto radím ti vrať peníze a nechod nikam. A připrav se na to co Kristus Pán trpěl v domě knížete knězkého, mile za křivdu, že podobně i ty vždy snes tu křivdu mile, tebe nebude Annáše sluha poličkovat. Jedině pokrytecké lidé svoji pomluvou a s utrhačným jazykem svým. Nechoď nikam dobře uděláš. Já pravím poslechnu tě, a celý tejden chodil sem hrát, ale ty peníze vracovat jit to se mně nechtělo, až v neděli je času dost. Přišla neděle, bylo asi devět hodin, právě sem se chystal jit ty peníze odevzdávat, když právě někdo klepá na dvéře. Pravím, dále. Kdo to jako kmotr Ulrlich, dal dobrytro, a jako zděšeny počne: »Francku pro Boha tě prosím nechoď letos na Svatou horu.« A tu právě vešla ke mně paní domáci, a zaslechla, že je řeč o Svatej hoře praví k němu: »Taky půdou.« »On ba ne, když nepude kmotr, já také nepůdu.« Paní mu praví, pan Haisz jde. A já pravím nejdu, s Tejna to u pana faráře u Trynitaru zakázali, nesměli to ohlásit, a kmotr mně právě povídá co se na mně chystá. No pověz to kmotře! On počal, drahá paní ať de s procesím nebo ne, na Dobříši dá kněz ho vzít s četníkama a ráno ho jako vraha odvezou do Prahy. Tak ať zůstane doma, pudeme jako v loni o Prokopským. Paní domácí praví, to nemůže bejt. On! a já ať ráno nespatřím světlo Boží dyž lžu. A já na to povídám, pravda je du vracovat peníze co sem měl od žen a družiček na vůz. Ona se pozastavila, a praví: »Nechoděj nikam, až třeba zejtra.« Odpoledne jim povím, budeli mi možno jich od ty osudné hanby osvobodit odešla. A brzy za ní Ulrlich prosil mně bych mu přišel povědit, jak to dopadne. Odpoledne přide paní domáci, praví: »Nevra-cujou nic bude vše dobře, a budou zahanbeny ty kteří hledají nám zlého.«