Pak povídá dyž to mají jistí nechodějí nikam jen k těm co mají ty řeči, aby je vyslechli jesli to dobře umějí.

Bylo půl čtvrtý v sobotu odpoledne, tn přide paní domáci, paní Pištikova, paní Orazká, paní Babecka, a paní Urbanova. Domáci praví: >Dou s námi.« Ty paničky byly u ni v pokoji. Šli sme na Skalku ku milost pánu páterovi Frostovy! On je radostně vítal a ochotně ptal co znamená, jejich tak čestný k němu příchod. Paní domáci, byla první co vystoupla, neb to byly velký dobroditelkyně chrámu. Počne veledustojny pane, my přicházíme s prosbou, bude nás skorém dvě stě, jesli více ne. usnesli sme se že vocajď, ze Skalky půdeme na svatou horu, bez ohlášení a budeme prosit v pondělí ráno v půl pátý by byla mše svatá. Zejtra po svatém požehnání, sem dáme sochy, Pannu Marii, a sv. Annu, a tak to bude velebné. No to mně těší, to já také až na Smíchov vyprovodit, aby to bylo-slavnější, vynesou se 4 korouhve. Na to kouk na mě a praví: »A ten muž bude přeďzpěvák,« Já pravím: »Ano milost pane, komže a korouhve to mám svý. Ale prosil bych by mě to ráčili dát písemně, že jdeme od tujd, poněvač na noclehu četníci se ptávají zpěváků, malí upravnění od obecního duchovního, a musí stát za svoje lidi.« No dyž to musí bejt, tak to nápisem. Sed a psal, na žádost, pánů měšťanů, že to procesí povoluje, a pečetem i jménem potvrzuje, a dal mně to do ruky. Všechny se poděkovali, šli z Bohem. Z nevýmluvnou radosti, jsem to doma, jak sem přišel ženě vypravoval a dal sem ji to cist, có brsce domácí psaní od milost pana skutečně vymohla. V neděli jsem šel na si. policiji, a dal sem si to na pět dní, na Příbram podepsat. Pak sem. obešel družičky i ty ženy, pravil sem že se pan farář rostonal, tak. že to odevzdal panu kanovníkovi na Skalku, a ten, že nás. až na Smíchov se čtyrma korouh-vema, až ke kříži vyprovodí, tak aby přišli na Skalku. Než sem to všechno oběhal, bylo poledne. Po jídle sem běžel do Krče k mému pomocníkovi, by byl ráno ve čtyři hodiny na Skalce v kostele, a tam by se z lidma modlil, a korouhve dal ven ke vratům. Já že budu u Tryni-táru, a přicházející poutníky budu posílat tam. Také sem opatřil šíf na přeplavání k ránu. Večer se dali obrazy do kostela. Tak na ráno bylo vše v pořádku. Ráno ve tři hodiny sem byl vzhůru a Karla sem vzal sebou. Ještě nebyly čtyři hodiny, přijdu k Trynítárům, tam bylo plny schody lidu. Jak mně viděli, a co je to, že je zavříno. Já jim to vymluvil, a posílal je na Skalku, bylo dobře. Tu šli, družičky a mnoho lidu s nimi. Já šel teď také s nimi, a chlapci sem řek, byl oblečen v komži, by tam byl do pěti a posílal lidé za námi, a pak by přišel taký. Mše svatá byla zpívaná. Pak se šel duchovní oblíct do pruvijáru. Já zatím postavil, bili korouhve, k Panně Marii, modré k sv. Anně, a moje červený, s Kristem před kněze. A jak se vyšlo, všemi zvony se zvonilo. Šli sme skrze Vá-clavsků zahradu, a u přívozu se šlo do šífu, a co se nevešlo, sedli na prám, a již mnozí byly na druhý straně, že se kněz tomu divil. Když sme vyšli Vejtonsku ulici, na Smíchov, tu právě šlo Tejnsky procesí. Každému to bylo divno, čtyři nádherný samy zlato třepení i trape, kněz s fialovím kvadratkem, tam u Svatého kříže,' co býval dřív u silnice,