družička dělala řeč. Tak muselo druhý procesí čekat, ale mnohý šli .poslouchat. A také se ptali mých lidi, obyčejně to byli mi nepřátele. Jedna stech samých praví: »I to je Haisz, snad znáte jeho korouhve.« Ale diť tu nejní, on je snad někomu pučil. A odešli těm druhým dát o tom zprávu. Když kněz odešel, tak nyní sem počal přepovídat já. Věru to bylo jako nějaké malé pohnuti. Mé známe se nedali udržet, a šlo to za mnou. Sotva sme došli k Chuchli, jede z několika paničkama, skrze procesí pan máselník zpěvák, aby v Lahovicích na mostě, moh vybírat, na tu mši svatou na Zbraslavy. Já to věděl.

Přišli sine do Lahovic, já se tam modlil u sv. Kříže, a po mod-lidbě, pravím: »Poutníčkové na Zbraslavy bude sv. mše, tak si připravte, pan máselník na mostě bude vybírat.« S tím slovem sem udělal pohoršení. Všichni počli, oni vedou procesí. A asi tři mezi procesím vybírali do klína, i můj pomocník, a dali mě to do kvadrátku a co se tam nevešlo dalo se do kapsy. Přišli sme na most, já ještě jednou sem to ohlásil. Šel sem k němu, pravím: »Tu mají zlatej stříbra!« Každej si pomyslit může, jak mu bylo okolo srdce, můj úhlavní nepřítel, když mě musel poděkovat. Těch pět paniček s Podskalí, stále byli po cestě, okolo mně. Když bylo po mši svatej, tak hned zas Zbraslavy až na Dobříš, jsem šel stále napřed. Patricí pobožnost všadeš sem vykonal, to jest na Bá-nieh, na malý svatej hoře, a posledně u lesa před Dobříšem. Tam je odtud vidět celá svatá hora. Bylo sedům hodin, když sme přišli na hospodu na nocleh. Lidé se brzy odebrali do sálu nahoru, bylo tam jiš ustláno, aby si lehly. Druhé procesí přišlo hezky pozdě, kdežto, ja již na hoře se s lidma modlil a zpíval. Tu náhle přišli dva četníci v zbraní. Dobrý večer poutníčkové, všechny hleděli co hledají. Jeden praví: »Kdepak je pan zpěvák od toho procesí.« Můj Karel se lek, a povídal, Ježíš Maria tatínku už sou tady pro ně. A Ulrich, kmotře taky co sem ti říkal, tu to máš. Já přidu k nim a ptám se co si přejou. Ten samy, mají oprávnění vodit procesí? Ja na to pravím: »Že nejdu na vejroční trh něco prodárat, bych musel mít oprávnění, a z pobožnosti že se snad neplatí.« A tak mnoho řeči jdou s námi, a počali mně strkat. Jářku pánové pomalu, ještě nejní po komediji. A teprv dal jsem jim do rukou od kněze i od si. policije. Oni to přečtu, věřte poutníčkové, zde to již tejden leží. Poděkujou jejich dobrodincům sou taky zde, ale dole, z Bohem a odešli. Dole stáli všechny, čekali brzoli mě povedou. Mnohý mi to neštěstí přáli, mnohý mně litovali, ale když viděli, že žádného nevedou byly sticha.

Můj obyčej byl ráno v jednu hodinu vstávat, a v lese u kaple svaté Anny konati poučnou pobožnost, vykonat a pak zrovna na novou hospodu. Lidé byly již na dvoře. Podomek nebyl nikde k vidění. Já pravím: »Poutníčkové«, a šel sem bylo to nízko přízemí a otevřel jedno okno. Pravím: »Tudy lezte ven.« Ale sotva že 3. oknem vylezli, byli vrata otevření. A já mu povídám, kde byly? On pravil: »Já neměl otevřít až ve tři.« Ted to bylo celý pomatení. Teprve se jeden druhého ptal, co se to stalo, pro koho ty četníci byli, a kdo toho byl vinen. Každej