spínal ruce, že takové nábožné lidé nebojejí se Boha, že můžou bejt schopní, takového hrozného činu. A tak ty který mně jámu kopali samy tam padli. Asi za půl hodiny přišlo za námi k svatý Anně do lesa. Pak se šlo až na novou hospodu. Než na sobě ty žensky urovnali šat, družičky i ženy byly oblečeny. Já udělal vítání, vše bylo v pořádku. Bylo tam procesí s jednou korouhvy, já je přijal mezi nás. Měli velmi krásnou korouhev, ta se nesla napřed, před mužstvem a moje před obrazy. Pomocníkovi sem dal peníze na uvítání a to oprávnění. Dyž tam přišel, hned se ptali na jméno zpěváka. A jak mně pomenoval, dostal odpověď, toho nesmím vítat. On a proč ne? Proto, že nejní opravněnej k tomu! On šah do kapsy a vyndal z ní oprávnění, a podal ho knězům do ruky. Ten jeden to přečet, a podal to do ruky druhému a ten to zapsal do knihy, a list mu vrátil zas. Než jsme přišli na horu, již se všemi zvonilo, a korouhve ve tři knězi, bubny a trouby šli proti nám. A moje nepřátele zahanbení stali hezky tiše. A pak když přišlo druhé procesí, pověděl jeden druhému kdo byl, až se teprv dozvěděli, že to byla pouze tajná msta. Bylo odpoledne konal sem v jednu hodinu svatou křížovou cestu. Ale díky Bohu a Nejsvětější Rodičce Boží, již se ani jeden nepřítel, v zástupu mém neukázal a ve čtyři hodiny bylo dokončeno. Někteří zůstali na hoře, až do požehnání, a mnohý šli dolu do města, a tak sme se již nesešli, až druhý den na raních sřužbách Božích. A pak v devět hodin, bylo loučící kázání, na to se šlo z Bohem. Já šel, ale z mejma poutnič-kama nejzadnější, aby nepřátele neřekli, že jim něco dělám na vzdor. Ale proto- lidé moje mně neopustili. V" Pičině u Svatého Antonína zůstali sme přes mši svatou, a pak šli sme zrovna do Dobříše, kde se obyčejně oběduje. Ale Týnsky obyčejně se asi hodinu v Pičině zdrželi, neb to byl toho času tam ten zvyk obyvatelů, že navařili kávy a polévky a okolo kostela to prodávali, i také nějaké pečivo z mouky. A poutnici tam to kupovali a jedli. A já byl o to dříve na Dobříši, a zrovna zas na ty hospodě, kde pro mně přišli ty p. četníci. Hospodský mně přivítal, a já ho prosil by byli lidi rychle obslužení, že bych rád druhému procesí ušel. On se mi omlouval, že mi v ponděli zapoměl dát večeři, bych šel do kuchyně, že mi dá dobrej oběd. Já šel, nebo to bylo od dávna zvykem, že kde zpěvák byl na hospodě, dostal jídlo zadarmo, a kor Pražsky, jichž bylo několik set, a předee každej něco utratil, to byli peníze. Já si sed k stolu, přinesli mi polívku silnou hovězí, i mému Karlovi, který jel z družičkama, a ty paničky jej mezi sebou živili. Byly právě taky tam, tu se ke mně přitulil, jako každý dítě k rodičům. Při mase přišla láhev velká vína, pro chlapce sklenička piva. Chlapec sotva že sněd přišel pro něj vostka, by šel na vůz, že už pojedou. Já mu řek, ale dnes, že se spolu vidět nebudeme, až zejtra, by byl k těm paničkám zdvořilej. A hospodský mu dal do papíru pečení na večeři, a on odešel. Mně dal hostinský také do papíru, řádný díl husy a lahvičku menší z vínem do tašky. Já mu děkoval, a on mně ale prosil, abych puduli o Prokopským na svatou Horu, bych k němu zase na hospodu přišel. Co tak spolu mluvíme, přídě můj pomocník praví: »Druhý sou už v městě, je již slyšet